Článek
Tři příběhy z rozdílných časů, které spojují osobnosti, jež dokázaly překonat samy sebe a dosáhnout cíle, o němž jen snily.
V prvních dvou čerpal Janoušek z knih věnovaných Janu Werichovi a Ivanu Lendlovi. V obou případech jim dokázal pohlédnout hluboko do duší.
Je radost připomínat si vítězství čs. mužstva v Davis Cupu 1980 i cestu ostravského rodáka na tenisový světový trůn. Zvláště když z něho v přímém souboji sesadil Johna McEnroea. Tehdy spontánně jásal muž, jemuž jeho vnější chlad vyčítali nejen novináři, ale i kolegové tenisté. Smutnější, nicméně pro paměť důležité jsou stránky věnované komunikaci – nekomunikaci hráče s vedením státu, která vedla k jeho exilu a změně občanství. Cenné je i jeho vyznání, jak se zbavoval „sebeovládání za každou cenu“.
Přehlídka české malosti
Podobnou, ba i větší literární kvalitu má vlastně dialog spíš než reportáž dvou osobností při autorových sedánkách s Werichem.
„Jsem Čech, neumím a ani nemohu být nic jiného. Ale protože jsem Čech, tak to ještě neznamená, že musím přehlížet chyby, které máme,“ říkal moudrý klaun. A zkušený komik dodával: „Ti, kteří dělají jen pro smích a jsou kvůli tomu ochotní vystrkovat zadek a říkat nechutnosti, z nichž se zvedá žaludek, zapomínají, že smích není cíl, nýbrž prostředek. Smích je nejbáječnější vehikl myšlenky, Ale sebelepší vehikl z vás nesejme odpovědnost za to, že myšlenka nestojí za nic. Nebo že je dokonce reakční a zlá.“
Možná, že kniha vznikla pro část věnovanou nejen Aleši Hušákovi a jeho boji o vznik Sazka arény, ale pro ten obdivuhodný čin převážně českých hlav, duší i rukou. Postavit v termínu více než šibeničním koloseum pro hokej, tenis, halovou atletiku, motokros, jezdeckou drezúru, klasické i popové koncerty, divadla s mnoha scénami, pro kongresy či autosalóny, je opravdu unikát. Jmenujme alespoň tvůrce návrhu, akademického architekta Jindřicha Smetanu a jeho ateliér Anima, včetně kolegy Tomáše Kulíka.
Je to zároveň přehlídka české malosti i dnešní společnosti: podvádět, vydělat na druhých podvodem, čachrem s pozemky, zneužitím smlouvy. Je to však i hrdost na mnoho lidí, kteří vytvořili unikátní evropské dílo.
Zmiňme třeba střešní konstrukci vytvořenou Vladimírem Janatou z mostárny Excon v Hradci Králové. Ocelový vějíř široký 135 metrů a vážící půldruhého tisíce tun. „Je to trochu mystický zážitek, když obrovská hmota tohoto rozměru a této váhy vás poslouchá a chová se přesně tak, jak jste jí s pomocí výpočtů předepsal,“ vyznal se během stavby skrze slzy.
Je Janouškovou zásluhou, že bude zachován vznik stavby s mnoha jmény i popisem nelehkého boje s „neviditelnou rukou trhu“ ve světovém formátu. Možná že v tom si jsou tři kapitoly blízké. Soubojem českého člověka s druhými i se sebou, který korunovalo vítězství.
Může se vám hodit na službě Zboží.cz: