Článek
Jak jste se ke staré hudbě dostala?
Pod pojmem stará hudba je skryto obrovské množství muziky od raného středověku až po pozdní baroko. V součtu je to nějakých tisíc let. Poslouchala jsem ji odmalička, v naší rodině se hrála. Ve škole jsem se potom setkala s hudebníkem a skladatelem Pavlem Jurkovičem, který mě uvedl do světa středověké a renesanční hudby.
Působilo to na mě velmi silně, aniž bych si to v té době uvědomovala. Kolem osmnácti let jsem zjistila, že je mi takzvaná stará hudba bližší než například klasická nebo současná. Po studiích na konzervatoři jsem jela na kurzy staré hudby do Valtic, kde jsem se setkala se snahou o její autentickou interpretaci. Zjistila jsem, že mě to baví, že mi to jde a odpovídá to mému naturelu.
Máte oblíbené hudební období?
Mám silný vztah k hudbě středověku také proto, že v ní mám možnost se doprovázet na harfu. Středověká hudba je přitom pro naše uši dost nezvyklá. Není zakotvená v klasické harmonii tak, jak se to dělo zhruba od období vrcholné renesance. Tehdy v hudbě pomalu začínaly fungovat zásady, které platí v podstatě dodnes.
Přitahuje mě i to, že toho o středověké hudbě příliš nevíme. Pro mě jako interpreta to skýtá prostor pro improvizaci, což vnímám jako výzvu.
Jak bývají uchovány záznamy starých skladeb?
Záleží na tom, o které období jde. Čím hlouběji jdeme do historie, tím je to přirozeně složitější. Nejlépe zdokumentovaná je asi hudba barokní, z níž se dochovala spousta rukopisů, tisků i verzí některých skladeb.
Středověká hudba naopak trpí tím, že dochovaných pramenů je velmi málo, mnohé jsou navíc neúplné. Stává se, že některé skladby se spíše rekonstruují, mnohdy k tomu potřebujeme více pramenů. A často se třeba dochoval jenom text, takže se můžete pouze domnívat, jak skladba zněla.
Podle čeho si vybíráte skladby, které interpretujete?
Většinou si je sama nevybírám. Jsem interpret, který je v podstatě nájemný. Spolupracuji s řadou ansámblů z celého světa, které si mě najímají na konkrétní projekt. Když mám pocit, že se pro mě nehodí, mohu spolupráci odmítnout. Jenže jak už jsem řekla, stará hudba mě baví ve všech svých formách, takže se zpravidla dohodneme.
Když už si vybírám repertoár sama, volím podle vlastního estetického cítění. Tíhnu ke středověké a raně barokní hudbě.
Na kterou spolupráci se zahraničními umělci ráda vzpomínáte?
Byla jsem vždy mile překvapena, když mě oslovily známé a kvalitní zahraniční osobnosti nebo ansámbly. Nikdy jsem v tomto ohledu neměla svůj cíl nebo sen, ale když k tomu došlo, byla jsem nadšená a pyšná.
Jako zásadní bych volila asi spolupráci s Philippem Herreweghem. Od něj jsem se mnoho interpretačně naučila. S Masaakim Suzukim jsem se dostala až do newyorské Carnegie Hall a hlavně poznala své milované Japonsko. S Johnem Eliotem Gardinerem jsem zase měla možnost si zazpívat všechny tři dochované Monteverdiho opery.
Hana Blažíková vystoupí na Letních slavnostech staré hudby v Praze dvakrát.
Jaké je koncertovat v Carnegie Hall?
Stalo se mi to zatím pouze jednou. Sál má obrovskou historii. Když si na jeho zdech přečtete jména těch, kteří v něm vystoupili, dýchne to na vás úžasnou atmosférou. Současně se cítíte opravdu malinkatí, nicméně také vnímáte tu ohromnou poctu, které se vám dostalo.
Carnegie Hall přitom není jednoduchá na zpívání. Je obrovská a je třeba v ní zpívat technicky trochu jinak než v jiných sálech.
Čím jsou specifické gotická a románská harfa, na které hrajete?
Gotická harfa je malá, štíhlá. Ve své době to byl nástroj pro intimní doprovázení se při zpěvu či pro komorní hraní. Ráda na něj hraju, protože mě baví se při zpěvu doprovázet a ráda zažívám koncerty, na kterých nepotřebuju nikoho jiného. Románská harfa je typově starší a používám ji na ještě ranější hudbu.
Následující čtvrtek budete na Letních slavnostech staré hudby zpívat v dílech Václava Michny z Otradovic. Je to váš oblíbený autor?
Mám k němu blízký vztah, protože v naší rodině se vždycky hrál. Má babička, která mě k muzice vedla, mě naučila spoustu jeho písní. Když jsem pak v základní škole chodila do hudební třídy, také jsme se Michnových skladeb hodně nahráli. Mám ho tudíž spojeného s dětstvím. Navíc mám moc ráda barokní muziku. Čtvrteční koncert pro mě tedy bude velmi osobní.
Máte v sobě také autorské ambice?
Spíš se považuji pouze za interpretku. Malé autorské ambice si vybíjím při dotváření aranží. Je ale pravda, že jsem vždycky snila o tom, že ze mě bude úžasná písničkářka nebo rocková zpěvačka. Byla jsem k sobě možná až moc sebekritická, a tak jsem se vydala jiným směrem. Momentálně se vyžívám ve staré hudbě.
Ale jsem také členkou punkrockové kapely Stillknox, ve které přijdu na jiné myšlenky. Dlouho jsme nehráli, ale teď jsme zase aktivní a je to skvělé.