Hlavní obsah

Sophia Lorenová je nádherný úkaz

Právo, Věra Míšková

Letos 20. září oslaví osmdesátiny a jen ten, kdo si uvědomí, že začínala točit na počátku padesátých let minulého století, tomu může uvěřit. Sophia Lorenová má dodnes krásnou postavu, šarm, a jestli na jejím obličeji zasahovali plastičtí chirurgové, odvedli dokonalou práci.

Foto: ČTK/AP – Alastair Grant

Sophia Lorenová v Cannes vzpomínala na filmy a lidi, s nimiž pracovala.

Článek

Festival uspořádal herečce, která v Cannes dostala v roce 1961 Cenu za nejlepší výkon ve filmu Horalka a o pět let později byla předsedkyní hlavní poroty, poctu v rámci sekce Cannes Classics a uvedl legendární Manželství po italsku.

„Je to tak dávno,“ řekla dojatá Lorenová, která přišla na pódium v doprovodu svého syna Edoarda Pontiho a současného partnera, herce Enrica Lo Versa.

„Ale opravdu to pořád chovám v srdci, protože jsem to točila s Vittoriem de Sicou a svou největší filmovou láskou Marcellem Mastroiannim. Když měl film premiéru, byl to ohromný, báječný úspěch. A dnes večer ho znovu uvidím s velkými emocemi,“ přiznala.

Foto: Reuters

Sophia Lorenová obdivována fotografy.

Její syn Edoardo Ponti, který před Manželstvím po italsku uvedl svůj krátký film La Voce Umana (Lidský hlas) podle hry Jeana Cocteaua pro jednu herečku, na adresu své matky řekl: „O tomto projektu snila před čtyřiceti let, a tak jsem se chopil příležitosti ji režírovat. Ona mi dala život, já jí tenhle malý film.“

Následující den se Lorenová setkala s festivalovými diváky a novináři, aby jim vyprávěla o své kariéře a zkušenostech, a o vstup byla snad největší rvačka za celý festival.

Ovace vstoje

Už hodinu předem se vytvořil neproniknutelný dav, a protože se Master Class konal v sále až pod střechou paláce, pot tekl proudem a pořadatelé chvílemi ztráceli nervy a řvali na lidi, kteří byli na pokraji mdlob, docela drsně. Což je něco, k čemu se tu uchylují jen v opravdu dramatických chvílích, jinak je jejich zdvořilost nevyčerpatelná.

Lorenovou v dokonalém bílém kostýmu pak přivítaly nekonečné ovace vstoje a její komentáře k filmovým ukázkám odměňovalo publikum potleskem i smíchem. „To jsem uměla krásně francouzsky, co říkáte?“ obrátila se například do publika poté, co se na plátně objevila jako jedenadvacetiletá dívka na svém prvním canneském festivalu a poskytovala tu jeden ze svých prvních rozhovorů.

Vzpomínala pak na filmy i lidi, s nimiž pracovala a přátelila se, a s obdivuhodným nadhledem a sebeironií komentovala kariéru nezapomenutelné herečky nezapomenutelné éry italského filmu.

Související témata:

Výběr článků

Načítám