Článek
Tohoto světově proslaveného autorského režiséra tu berou za svého a jeho střídmé, pomalé, minimalistické filmy všední íránské reality a jejích malých hrdinů vynášejí do nebe. Kiarostami, autor canneského šampióna a dramatu o lidské sebevraždě Chuť třešní, ale zůstává na zemi.
V pondělí večer otevřel v prostorách Muzea fotografie vlastní fotografickou výstavu, v úterý předstoupil před publikum a novináře v tmavých brýlích: "Doufám však, že nefotografuji jako filmový režisér, ale spíše režíruji jako fotograf. Považuji se za pozorovatele, filozofa, sociologa," uvedl ke svým filmům, z nichž hlavně poslední snímky Deset (2002) a Pět (2003) se pohybují na hranici fikce a sociologického dokumentu.
"Přesto jistá lhostejnost publika, kterou jsem zaznamenal u těchto filmů, mě přiměla, abych znovu promýšlel vlastní estetiku. Mám pocit, že jsem se ocitl u zdi, a nyní bych se chtěl opět vrátit více k příběhu a vyprávění," svěřil se.
Přijel i Peter Greenaway
Jeho poslední film Pět používá dlouhé meditativní sekvence, jednu z hlavních rolí hrají v hypnotických záběrech písek, vítr a voda. Kiarostami vzápětí odmítl provokativní otázku, jestli náhodou jeho filmy přece jen nepomáhají udržovat současný íránský režim, když netočí zřetelně politické snímky: "Monstrum, jež tvoří íránský establishment, udržují politici a jejich mechanismy. Žádný jedinec, ani filmař."
Na festival také dorazil enfant terrible současné filmové estetiky Peter Greenaway, jenž tvoří "podivné" snímky s rozbitým vyprávěním a paralelní obrazovou skladbou. Zároveň o nich dovede zajímavě hovořit. "Klasicky vystavěný film je založen na vyprávění románu 19. století. Proto se domnívám, že dnes musíme inovovat kinematografii, například pro generaci mladých lidí, kteří nejsou zvyklí číst knihy, ale brouzdají po internetu," vysvětlil.
V Soluni uvedl novinku, trilogii Kufry Tulse Lupera. Diváci se v ní dočkají greenawayovského glosování historie, malířských citací i naivistického a ironického pohrávání, včetně provokativní inscenace lidské nahoty.
Například mladý Tulse Luper může být "ještě sladší", pokud mu zlomyslná dívka pomaže přirození lesním medem. "On je figurou typu Dona Quijota, či hrdinou jakoby od Dickense. Prožíváme s ním 20. století a já využívám jeho postavu k tomu, abych na příběh navěsil různé zajímavé souvislosti a myšlenky. Vytváříme devadesát dva kufrů, v nichž je tohle století uložené," dodal filmař.
