Článek
Autoři naštěstí nechtěli ukázat jen, co mohou tito muži zvládnout, protože k profesionálům měli daleko. Přestože jejich pohyby nebyly dokonalé a těla mladá, nepůsobili směšně, mluvili totiž za sebe. A právě v okamžicích, kdy mluvili za sebe a prozrazovali nejen jaké mají koníčky, ale také co by chtěli, že stále mají své touhy. A čím byli upřímnější, tím byli přesvědčivější, a to i v sólech. Byl to také záměr tvůrců. "Hledali jsme způsob, aby vyniklo, jací jsou. A jestli se cítí, že tu jsou za sebe, jsme rádi," řekl Soukup.
Eduard Čubr prozradil, že ovšem ne vždy tomu tam bylo: "Hodně jsme byli na pódiu sami za sebe, ale ne stále. Nejvíc, když jsme mluvili, v sólech už hrajeme, i když to je asi špatný termín."
Soukup vysvětlil, proč si vybrali právě padesátníky: "Zajímala nás tato skupina lidí, která vzbuzuje respekt. Jací ve skutečnosti jsou."
"Navíc je to věk našich otců," dodala Lhotáková.
Překonat vlastní limity
Sami tanečníci však vnímali svou pozici odlišně, což prozradil Jaroslav Synek: "Dělal jsem to, abych si dokázal, že ještě něco zvládnu. Lidi nad čtyřicet let se považují za nepoužitelný."
Jeho slova potvrzuje Čubr: "Chlap po padesátce si může dokázat, že něco umí, i když to bolí." Protagonisté to neměli nijak lehké.
"Byly chvíle, kdy jsme měli jen jediného účastníka," prozradila Lhotáková: "Přitom alespoň jedné zkoušky se účastnilo 18 lidí. Mnozí to však nezvládli fyzicky, něco je začalo bolet. Hodně si jich myslelo, že mají na víc, viděli mladou holku a po zkoušce pak lezli po čtyřech, což jsme ovšem neviděli."
Obsah je víc než forma
Představení ukázalo nejen, že se sny mohou plnit a limity nejsou nepřekonatelné, což symbolizoval závěr, v němž jeden z protagonistů tančil duet s Kristýnou, jehož podobu v úvodu naznačila. Nemělo jen sociálně terapeutickou funkci, podstatnější bylo potvrzení faktu, že i v pohybovém divadle je kolikrát důležitější upřímné sdělení než dokonalá forma.