Článek
Ve třicátých letech se český lesní dělník Jan Olšan oženil s německou dívkou Agnes Schreierovou. Její otec chtěl sňatku do poslední chvíle zabránit, její bratr vedl tlupu ordnerů, která napadla svatebčany. Když pak kraj obsadili nacisté, Jan radši, než by se z milovaných hor odstěhoval, přijal německé občanství. Válku všichni přežili a bezprostředně po jejím skončení začalo to pravé peklo, které film ukazuje.
V kraji vraždí, vypalují a rabují všichni – Němci i Češi. Agnes utíká do lesů a její muž ji hledá. Není v tom sám, hledají ji a lesy pobíhají i další účastníci tohoto nevídaně zmateného a nepřehledného filmu, v němž se divák ztratí snáz než jeho vyděšená a uběhaná hrdinka.
Fakt, že v českém pohraničí bylo to jaro více než horké a že Češi se dopouštěli i zločinů, je už dostatečně známý. Při zpracování této tematiky jde tedy – ostatně jako vždy – především o konkrétní příběh. V tomto případě však ani to, že scénář vznikl podle skutečných událostí, nemění nic na tom, že ve filmu působí takřka všechno nevěrohodně.
Nesrozumitelné postavy
Tvůrci totiž nedokázali se základním příběhem pracovat tak, aby z něj stvořili soudržný a uvěřitelný film. Postavy jsou nečitelné a nesrozumitelné, není jasné, co a proč vlastně při svém věčném přesouvání z místa na místo činí, natož proč jsou takové, jaké jsou.
Proč se například Jan Olšan spolčuje s fanatickým švagrem, který se vrací z východní fronty a ještě po válce na něj řve jako pravý nácek? Proč tu snad jediný Čech, s výjimkou Olšana, který se ostatně přihlásil v nejtěžších chvílích své rodné vlasti k Němcům, není slušný člověk? Snad by na tyto i mnoho dalších otázek uměli tvůrci odpovědět, ale to by museli rozdávat vysvětlivky nebo návod k použití, do filmu se jim to vtělit nepodařilo.
Souvislostmi se tu nikdo nezabývá zřejmě v předpokladu, že téma je dané, historie respektive společenské zázemí příběhu všem divákům dostatečně známé, navíc každý přece má vědět předem, jak je správné na tuto část našich dějin v novodobém pojetí nahlížet. I tak ale nezbývá než nevěřícně žasnout třeba nad tím, jak směšně snadno utečou dvě ženy z odsunu zpátky do Čech, jak na pohled zdravá a dobře živená žena umírá na souchotiny, jak samozřejmě rozumí obyvatelé právě těchto míst rusky…
Jiří Chlumský umí hezky snímat krajinu, méně už si poradí s postavami, navíc až k trapnosti nadužívá rádoby symboliku v četných dlouhých záběrech detailů rabovaných míst.
Herecky je film nevyrovnaný. Zatímco Ondřej Vetchý v roli Jana Olšana filmu pomáhá prostě tím, že umí přesvědčit o své postavě přesto, že není dostatečně propracovaná, Vica Kerekes jako Agnes musí vystačit s vyděšeným výrazem a Jarek Hylebrant jako její bratr-nácek s bojovně vystrčenou bradou. A herci Jiří Schmitzer, Igor Bareš nebo Rus Fjodor Bondarčuk toho nemají ke hraní tolik, aby to mohlo film výrazněji poznamenat.
Zatímco o předloňském Habermannově mlýnu lze říci, že jde o solidní pohled na jednu z velmi důležitých, tragických kapitol české historie, 7 dní hříchů je film nepodařený a je otázka, proč vůbec vznikl, když už scénář musel být velmi slabý, k tématu nic nového nepřináší a příběh včetně názvu je mírně řečeno podivný.