Článek
Během přehlídky budou uvedeny všechny části cyklu Smějící se bestie - Fidlowačka aneb Kde domov můj, Mein Švejk, Bubiland aneb Kabaret u politické mrtvoly, Myši Natalie Mooshabrové. Poprvé budou v Praze uvedeny inscenace Směšná interpretace a Dvojí proměna.
Po sériích věnovaných Dostojevskému a Čapkovi nebo Perverzi v Čechách se Husa na provázku obrátila k českému smyslu pro humor, přičemž název evokuje to, jak nacisté označovali za protektorátu Čechy.
Husa na provázku oslovila pro cyklus přední režiséry, jako jsou Anna Petrželková a Jan Antonín Pitínský.
“Tento projekt se cíleně zabývá fenomény, které pokládáme za základní zbraň našeho divadla: smíchem, humorem, klaunstvím, komedií, zábavou, ale také nejrůznějšími škleby a všudypřítomným diktátem zábavy, který spoluurčuje atmosféru v dnešní společnosti. Smích jako zbraň - je přitom naší základní tezí,” říká dramaturg přehlídky Miroslav Oščatka.
„Má to být napříč všemu zpráva o tzv. legendárním českém smyslu pro humor. Čechové prý, kdykoli se octnou v úzkých, vydávají podivný hýkavý zvuk, připadají si pak líp. Zajímalo nás, kdybychom chtěli napříč vývojem české identity dohledat pět (šest) pevných bodů této identity, které by to byly. A vyšlo nám toto. Ještě chybí Forman a Hrabal a Havel. Těm jsme se věnovali druhdy,“ poznamenal režisér Vladimír Morávek, proč se v cyklu objevují díla od tak rozličných autorů, jako jsou je J. K. Tyl, Jaroslav Hašek nebo Ladislav Fuks či Zdeněk Troška.
Podle něj by cyklus měl vyvolat „obdiv na konto všech těch štvanců, co uviděli svou mizernost a neposrali se pro ni, aniž by ji pojmenovali“. Morávek oceňuje ty, kteří říkají nahlas pravdu: „Čím víc kdo lže, tím víc totiž směšný bývá. Čechové lžou až nádherně často. Vyděšený národ ne úplně milovaných dětí. No a jejich básníci to zkrátka umí, povznést se nad tuto úzkost. Umýt se z ní. Tak chválabohu za ně, očistné pracovníky dušezpytu.“