Článek
Rafani je kontroverzní skupina, vzniklá v roce 2000, která se vždy „přímou akcí“ s prvky černého humoru snaží zmapovat aktuální politickou, sociální a kulturní situaci, od tradice komunistické minulosti až po kořeny současného rasismu.
Ne všem byly jejich akce vždy po chuti. Když se část skupiny na protest proti způsobu vedení Národní galerie vykálela v expozici pražského Veletržního paláce poblíž děl Milana Knížáka, nepovažoval to každý za dobrý počin.
Mezní možnosti demokratického systému
Krédem skupiny by snad mohl být text, který vznikl krátce po akci Demonstrace demokracie 27. října 2002 na Václavském náměstí v Praze: „Zkoumáme mezní možnosti demokratického systému, hranici mezi využíváním a zneužitím, rozporný vztah mezi právy a povinnostmi občana vůči státu. Hledáme dnešní obsah pojmů morálka a zodpovědnost.“
Meze domácí demokracie Rafani hledali, když na povolené manifestaci zapálili černobílou imitaci české vlajky a byli poté zatčeni a vyslýcháni policií.
V Klatovech najdeme dokumentace z jednotlivých akcí. Jsou tu třeba vystaveny stranické průkazy, které Rafani dostali v roce 2002 v jedné pražské pobočce KSČM, kam vstoupili a chodili pravidelně na schůze, aby na video zaznamenávali všechny přežívající tradice dogmatické stalinské minulosti. Mnohé je zaznamenáno i pomocí videí.
Nápadité instalace
Ovšem i Rafani jsou si vědomi, že samotné mapování reality nemůže být něčím, co vystačí pro galerijní expozici.
Dokumenty proto doplňují docela nápadité výtvarné instalace. Celé to je připraveno s nápadem a citem pro vizuálních atrakce, takže celý dům na klatovském náměstí se proměnil v jedno umělecké dílo, které trochu připomíná labyrint, v němž možná nacházíme cestu k sobě i k těm ostatním. Výstavu jako kurátorka připravila Editha Jeřábková.