Článek
Na slavnostním „zarouškovaném“ úvodu, na němž cenu Kristián za celoživotní přínos převzala herečka Iva Janžurová a na dálku herec Milan Lasica, vyjádřil prezident festivalu Fero Fenič naději, že navzdory koronavirovým opatřením festival proběhne podle plánu.
A pak už se diváci ponořili do Gottových vzpomínek i písní ve dvouhodinovém dokumentu Olgy Malířové Špátové Karel. Natočila ho na přání manželů Gottových, a díky tomu se dostala až tam, kam nikdo před ní.
Zpěvák si na sklonku života zjevně přál zanechat svým posluchačům a fanouškům upřímnou a intimní zpověď. Do kin by měl film přijít 15. října.
Snímek je dojemný už z podstaty toho, že Špátová s Gottem natáčela poslední rok jeho života a on věděl, že se jeho láskou i úspěchem naplněné dny blíží ke konci. A tak ukázal zákulisí své kariéry i koncertů, ale především rekapituloval svůj osobní život a umožnil budoucím divákům nahlédnout do soukromí své rodiny s důrazem na láskyplný vztah s manželkou a dětmi.
„Moje dcery si hrají s mými vnuky,“ komentuje s humorem návštěvu v Luciině rodině. Právě jeho vztah s manželkou a dcerkami Charlottou a Nellou je ve filmu emotivně nejsilnější mimo jiné proto, že také děti věděly...
Gott pozval Špátovou k sobě domů, na chalupu i do rodné vsi, navštívili dávné spolupracovníky a přátele. S Jiřím Suchým zavzpomínali na Semafor, s Ladislavem Štaidlem na léta prožitá společně i na těch několik s Jiřím Štaidlem, který byl Gottovi nejbližší.
„Když skončil koncert a my šli do hospody, pro něj to zdaleka konec nebyl. Dokud se nepodepsal poslední fanynce, neodešel,“ odhalil Štaidl jeden z kamenů, na nichž stála Gottova nesmírná popularita. Lidé ho milovali, protože si jich vážil a nikdy je nechtěl zklamat.
„Představuji si, že si koupí lístek na koncert, těší se, že dostane autogram a kdybych odešel dřív, myslím, že by byla zklamaná,“ dodává k tomu Gott s upřímným úsměvem.
Pustil filmaře do nemocnice i na zkoušky a natáčení posledního hitu Srdce nehasnou a nevyhnul se ani tomu, co mu někteří měli a možná dodnes mají za zlé: „Anticharta! Padesát let úspěchů a pořád jen Anticharta!“ jedinkrát se při natáčení rozčílil.
„My jsme přece nevěděli, že podepisujeme něco, co pak bude nazváno Antichartou,“ udeřil hřebík na hlavičku poté, co dovolil použít záběr ze svého tehdejšího vystoupení v Divadle hudby.
Špátová měla archivních záběrů z jeho života evidentně k dispozici bezpočet včetně těch dosud neznámých. A tak se diváci vracejí do let jeho mládí, leckdy divokých večírků, poznají ve filmu jeho kamarády a spolupracovníky v těch vrcholných letech, o nichž Gott s naléhavostí zpíval „Být stále mlád, to bych si přál.“
Režisérka využila plně šanci, kterou jí Gottovi nabídli, a společně se střihačkou Šárkou Sklenářovou sestavily z archivů a z živého natáčení obraz muže, o němž ti šťastní budou ještě dlouho říkat: Žili jsme v době Karla Gotta.
Může se vám hodit na Zboží.cz: