Článek
Proběhla u vás nějaká umělecká proměna?
Lexa: Z hlediska hudebního žánru asi moc ne, pořád skládáme melodické písně s moderní produkcí. Z hlediska textů ale určitě. Pro první dvě alba nám všechny napsal Xindl X. Nadhazoval jsem mu témata a on psal.
Já se do psaní textů a vlastně i hudby zapojil na třetí desce. Byl to pro mě zásadní skok, začal jsem objevovat nová témata. Na čtvrtém albu jsou už i písně, které jsem napsal celé. Když si to uvědomím, mám úžasný pocit.
Jak se změnila témata textů?
Lexa: Nedávno jsem si projížděl ty z prvních dvou desek a uvědomil si, že devadesát pět procent z nich je o jednom mém rozchodu. Skončil jím před lety můj tříletý vztah a pro mě to bylo strašné. Nesl jsem to v sobě tři čtyři roky a dostal jsem se z toho až poté, kdy jsem potkal svou současnou přítelkyni.
Vzpomínám si, že když tenkrát Lukáš dopsal písničku a zeptal se, o čem by měla být, měl jsem v hlavě jen ten rozchod. Nabádal jsem Xindla X, aby psal o hádkách, rozchodu, bolesti, zkrátka o tomtéž z různých úhlů. První dvě desky jsou vlastně velmi smutné.
Třetí a čtvrtá jsou jiné. Přes rozchod jsem se přenesl a tím, že píšu texty sám, jdu v řadě z nich mnohem hlouběji, než jsem si kolikrát dovedl představit. Na novince je třeba Bouře, písnička o tom, jak jsem v době covidu ležel opilý doma na zemi a bylo mi hrozně. Pak zase přišly lepší časy a vznikly třeba Červánky, které jsou už pozitivní, barevné, letní, romantické. Tak obrovské skoky v tématech nových textů jsou.
Takže jejich psaní už není terapie, jak se to mnoha textařům stává?
Lexa: Myslím si, že stále je. Jsem extrovert, ale mám spoustu vlastností, které tomu neodpovídají. Jedna z nich je, že se nerad bavím o svých problémech do hloubky. Neumím je sdílet. Řeším to tedy v textech a jsem rád, že se do nich mohu vypsat.
Kdybych tu možnost neměl, nosil bych ty bolesti pořád v sobě. Některé mé texty jsou ale i příběhy, které se mě až tak osobně netýkají.
Skupina Slza
Třetí desku jste točili se zahraničními producenty. Vznikla tak i ta nová?
Bundil: Ano, kromě tří písniček, které produkoval český producent Enthic, produkovali všechny ostatní lidé ze zahraničí. Většinou Angličan Oliver Som, se kterým jsme už dříve pracovali. Jednu skladbu s námi dělal francouzský tým. Pro další písně oslovujeme i jiné zahraniční producenty.
Jak se spolupráce s nimi navazuje?
Bundil: Dnes už není těžké najít na ně kontakty. Napíšeme jim, pošleme demosnímek a čekáme na odpověď. Přijde buď přímo od producenta, anebo jeho manažera. Pětadevadesát procent zahraničních producentů je totiž zastupována manažerem, což u nás není. A z pětadevadesáti procent nám odpoví.
My pak upřesníme, jak bychom si spolupráci představovali, a nakonec se bavíme o penězích. Zajímavé je, že pokud je pro nás částka příliš vysoká, snaží se i oni, pokud mají o spolupráci zájem, najít řešení. Je úplně jedno, že jsme z malé země. Nehraje to roli.
Kolik stojí zahraniční produkce jedné písně?
Bundil: Zahraniční producenti jsou dražší než domácí. U těch, se kterými pracujeme, nejde o násobný rozdíl, jsme ale v kontaktu i s těmi, u kterých se výsledná cena pohybuje v řádech statisíců. V ní jsou samozřejmě i profesionální jednání a komunikace.
Co je ambicí vaší nové desky?
Bundil: Na začátku jsme neměli žádný plán. Rozhodli jsme skládat písně, a až bude dost těch, za nimiž si stojíme, vydat je na desce. Nedali jsme si ani termín. Postupně jsme si ale ujasnili, kam a jak bychom se mohli zvukově i textově posunout, a šli jsme za tím.
V některých písničkách máte hosty. Čím si o ně jednotlivé skladby řeknou?
Bundil: Když vybereme nejlepší z těch, které jsme napsali, přemýšlíme, jak bychom je mohli ještě posunout. Klademe si mimo jiné otázku, jestli by se do nich nehodil nějaký host, přičemž já osobně mám moc rád spojení ženského a mužského hlasu. Když cítíme, že by to některou písničku povýšilo, řešíme, koho pozvat.
Lexa: Pam Rabbit jsem objevil na TikToku. Myslel jsem si, že je to zahraniční zpěvačka, tak moc mě zaujala. Na Dominiku Alagiu jsem také narazil na TikToku. Nevěnuje se primárně zpěvu, ale zpívá skvěle, má nádhernou barvu hlasu. Moniku Bagárovou jsme si vybrali kvůli barvě jejího hlasu. Cítili jsme, že se do té písničky hodí. A když jsme hledali rapera, našli jsme Refewa.
Skupina Slza
Ten je v titulní skladbě Monodrama.
Lexa: Vznikla už před dvěma lety. Během hodiny jsme pro ni společně s textařem Jirkou Krhutem napsali text, ale pak jsme ji uložili takříkajíc do šuplíku. Když jsme kompletovali písně pro novou desku, zaujalo nás, že je trochu jiná než ostatní a že by se do ní hodil rap.
Oslovili jsme Refewa a už za týden jsme měli sraz v nahrávacím studiu. Když jsme dorazili, už před ním čekal. Říkal, že si naši písničku naposlouchal cestou tam a v hlavě má čtyři verze textu. Nabídl, že může rapovat i zpívat, a my potvrdili, že pořád stojíme o rap. Pak přišel do studia, producent zapnul nahrávání, on vlezl do nahrávací kabiny a na první dobrou zarapoval jeden ze svých připravených textů. Bez přerušení.
Když vylezl, koukali jsme na sebe s Lukášem s otevřenou pusou. Na dotaz, jestli to má přetočit, jsme odpověděli: Ne, to je asi dobrý.
Vyrazíte na turné?
Bundil: Už 1. října ho odstartujeme v pražském Lucerna Music Baru. Potom zahrajeme ještě v Ostravě, Pardubicích a Brně. Specifické bude v tom, že se chystáme hrát jen v klubech. Nikdy jsme v nich totiž nehráli, vždycky jen v kulturních domech, halách a na festivalech. Klubovou atmosféru jsme vlastně nikdy nezažili.
Může se vám hodit na Zboží.cz: Monodrama - Slza CD, Holomráz - Slza CD