Článek
RHCP se pohybují ve dvou docela odlišných světech a tato deska je propojuje. Na jedné straně pořád dělají své charakteristické skávavé funk-rockové věci s perfektními jednoduchými melodiemi a krátkými skřípavými vstupy typické redhotovské kytary, která dokáže vyloudit pořádné "psycho". Na straně druhé je spíše pomalejší poprock, který se někdy povede a někdy moc ne, jak už naznačilo album Californication.
Velkými proměnami prochází v posledních letech zpěv. Slova už nejsou tak výrazně odsekávaná, do pozadí ustoupil rap, objevují se propracovanější vícehlasy, často různě studiově zkreslené.
Naposlouchat všech 28 písní najednou je nadlidský výkon. Pokud to zvládnete, objevíte pár výborných kousků, které vás zavedou do časů Blood Sugar Sex Magic a One Hot Minute. Problém je, když narazíte na dvě, tři pomalejší písničky za sebou. Pak je opravdu těžké nepoužít aspoň jednou tlačítko pro přetáčení. Bylo by skvělé, kdyby před časem skupině někdo poradil vybrat to úplně nejlepší z nejlepšího a zkrátit desku na polovinu. To by udělalo z celkem dobrého alba vynikající.
Red Hot Chili Peppers: Stadium Arcadium, Warner Music 2006