Článek
Sveťo, jaký jste byl před dvaceti lety, když album Trojka vyšlo?
Korbel: To není něco, o čem bych chtěl mluvit. Důležité je, že jsem dnes podstatně jiný, a hlavně čistý. Je to dobré a zdravější. Spíš se bavme o tom, že se Laco tenkrát na Trojce aktivně podílel.
Whisky: S výjimkou naší první desky Pakáreň se podílel na všech albech Slobodné Európy.
Korbel: Spoluvytvářel zvuk kapely. Mé omezené hráčské schopnosti na straně jedné, ale i silnou představivost na straně druhé musel někdo dát do latě. Lacovi se to podařilo ihned. Byla a je s ním přirozená spolupráce. Hned jsme si rozuměli, máme podobné cítění.
Měli jste a máte i podobné vzory?
Lučenič: To spíš ne. Já mám rád staré punkové kapely. Hlavně ty anglické, The Clash nebo The Jam. Ty, ze kterých byl cítit londýnský feeling, ten unikátní způsob hraní. Je to úplně něco jiného než americký model.
Korbel: Já zase vyrůstal na amerických kapelách, které se motaly kolem klubu CBGB v New Yorku. Ale při takto rozdílných inspiracích může vzniknout něco zajímavého.
Lučenič: Sveťo je můj nejoblíbenější kytarista. Na nic si nehraje, nehoní za každou cenu co nejvíc tónů. Má unikátní styl.
Byli jste spolu často ve studiu, teď spolu hrajete. Jak si koncerty užíváte?
Lučenič: Přesně takovou muziku v takové kapele jsem chtěl hrát. Je to můj splněný sen.
Korbel: Máme teď konečně zvuk, o kterém jsem vždycky snil. Dokonce bych řekl, že nikdy předtím nezněla naše kapela tak dobře.
Lučenič: Když jsem se na koncerty připravoval, poslouchal jsem staré nahrávky Slobodné Európy. Chvílemi jsem nevěděl, jestli hrál na kytaru Sveťo, nebo jsem to byl já. Ale nakonec jsem ho vždy identifikoval. Měl a má svůj specifický, excelentní zvuk. Když si například poslechnu písničku Podvod…, jeho kytara v ní zní neuvěřitelně. Přitom mi nedávno říkal, že zesilovač, na který tenkrát nahrával, někam zašantročil.
Korbel: Potřeboval jsem peníze, tak jsem ho prodal. Nejsem ale typický punkový kytarista. Mám rád takový ten richardsovský, poločistý plechový zvuk. Máme ho teď oba, Laco i já, a kapela zní skvěle. Navíc nejsme klasická punková kapela. Whisky například nikdy pankáč nebyl. Byl spíš depešák.
Je to tak?
Whisky: Depeche Mode mě provázeli celou střední školu. Jejich alba jsem miloval. Ještě víc se mi ale líbila skupina Yazoo, kterou založil původní člen Depeche Mode Vince Clark. Měla silné písničky a vynikající zpěvačku Alison Moyetovou. Před několika roky měla comeback a byla skvělá. Hodně zhubla, ale má pořád ten skvělý hlas.
Korbel: Whisky na střední škole poslouchal Depeche Mode a Yazoo, já zase MC5.
Lučenič: A já poslouchal všechno dohromady. Pamatuju si, jak se Meky Žbirka v roce 1976 vrátil z Londýna a říkal mi: 2Laco, oni tam hrajou nějak jinak.“ Byla to jeho první reakce na punkovou vlnu.
Za třicet čtyři roky existence jste vydali čtyři alba. Bude páté?
Whisky: Bavili jsme se o tom, že bychom v roce 2024 napsali čtyři nové písničky a vydali EP. Existují dvě skladby v instrumentálních verzích, kterým věříme. Texty nemám, ale mám sešit popsaný nápady.
Vaše alba jsou silná. Bude těžké se jim nějakým dalším vyrovnat.
Whisky: Toho se nebojíme, protože kdybychom nebyli líní, mohli jsme mít desek víc. Naše tempo tvorby má ale své výhody. Lidé mají dokonalý přehled o všem, co uděláme. Vezměte si takového Boba Dylana. Vydal nějakých sedmdesát alb. Kdo se v tom ale má vyznat?
Jiná varianta by byla vydat živák. Ale pokud živák, tak pouze se zvukem a obrazem. Pouhé audiozáznamy koncertů mě nudí. Na YouTubu je záznam z našeho loňského vystoupení na festivalu Pohoda v Trenčíně. Je to pouze hodina, ale je to dobrý živák.
Korbel: Všechno teď tak šíleně letí. A v květnu to byly dva roky, co zemřel náš baskytarista Braňo Alex. To také znamená, že už dva roky kouřím. Před lety jsem přestal, ale když Braňo zemřel, opět jsem s tím začal. Strávil jsem s ním vlastně celý život. Prakticky ve všech kapelách, ve kterých jsem byl, byl i on.
Existuje nějaké koncertní místo, na které se vracíte?
Whisky: Jednou do roka hrajeme v Bratislavě v klubu MMC. Místo předkapely si zveme muzikanty nebo skupiny, kterých si vážíme. Hrál tam s námi třeba Marián Varga, také Laura a její tygři, Garáž, Ivan Mládek nebo Bez ladu a skladu.
Lidé jsou na ty zvláštní hosty zvyklí a myslím, že to mají rádi. Ale bohužel už nám takoví hosté docházejí. Buď jsme je tam jednou měli, nebo už opustili tento svět. Každý rok na Vánoce také hrajeme v bratislavském klubu Randál, což je přímo pod MMC. Zvukovou zkoušku uděláme před polednem, potom jdeme domů a věnujeme se rodinám. Kolem šesté sedmé se lidé pomalu začínají scházet. Nebaví je sedět doma a dívat se podvacáté na Pyšnou princeznu. V deset večer už je klub narvaný.
Může se vám hodit na Zboží.cz: Výberofka - Slobodná Európa