Článek
Novinka je od předešlé desky Private Madness, Public Danger z roku 2010 v mnohém odlišná. Je na ní více elektroniky, ubylo kytarových riffů, písničky jsou velmi melodické a sestavu opustil zpěvák a raper Mc Nu C. Jak vaši fanoušci nahrávku přijali?
Potěšilo náš, že fanoušci přijali desku velmi dobře. Dokonce lépe než tu předcházející, která byla v mnohém jiná než alba před ní. Bylo na ní hodně kytar a její realizací jsme si vlastně si splnili dávný sen nahrát hodně živou desku. Fairytapes je pro nás v podstatě návratem k naší podstatě. Je písničkové a taneční, což vlastně byly vlastnosti, na nichž Skyline v roce 1997 vznikli.
Je pro taneční skupinu těžké napsat výraznou melodickou písničku?
My se o to snažili vždycky. Od začátku nám šlo o to, aby naše skladby byly taneční a současně melodické. Při přípravě nové desky jsme vymetli šuplíky se zasunutými nápady, které jsme v minulosti nedotáhli do konce, byť měly dobré melodické linky, a současně jsme pracovali na nových skladbách. Prostě jsme se snažili o to, aby na desce bylo co nejvíc dobrých písniček.
Proč od vás odešel MC Nu C?
Bylo to velmi prozaické, odešel do muzikantského důchodu. Rozjel svou restauraci, narodila se mu dcera a on přestával hudbu stíhat. V klidu se tedy rozhodl, že dá přednost rodině a podnikání. Odešel v přátelské atmosféře. Myslím si, že kdyby v kapele zůstal, deska by byla stejná. Na to neměl jeho odchod vliv.
V kolika letech se ve Skyline chodí do důchodu?
Někteří z nás jsou starší než MC Nu C a do důchodu ještě nešli. Je to tedy individuální…
Deska Fairytapes se vzhledem k tolika změnám jeví trochu jako vykalkulovaná. Bylo to tak?
Neřekl bych, že je to vykalkulovaná deska. U řady muzikantů je přirozené, že nahrají-li nějaké album, chtějí to další natočit trochu jinak, aby se neopakovali. Byl to i náš případ. Záleží také na atmosféře, ve které se kapela nachází. Mě osobně například začala zase bavit taneční hudba. V devadesátých letech byl příchod nové taneční hudby skoro revolucí, ale později přestala přinášet nové impulzy a já se z ní cítil být unavený. V posledních dvou třech letech se ale zase objevila spousta nových producentů a šikovných dýdžejů, třeba drum’n’bass chytil vyloženě druhý dech, takže se to přeneslo i na mě. A na ostatní v kapele zjevně také.
Taneční hudbu většinou provázejí takzvané párty texty, tedy texty, které jsou povrchní. Je to i váš případ?
Není žádným tajemstvím, že naše texty vážné otázky života neřeší. Jsou v nich ale témata, která život přináší, například vztahové příběhy. Snažíme se, aby nebyly jen doplňkem hudby, nic hluboce filozofického v nich ale není, což si myslím, že do našeho žánru vlastně ani moc nepatří.
V pátek začínáte podzimní koncertní turné. V čem bude jiné v porovnání s vašimi letními koncerty na festivalech a předešlými turné?
Program bude postavený hlavně na novém albu, budeme hrát skoro všechny písničky. V létě na festivalech jsme už některé zařadili a diváci je přijali skvěle. Chtěli bychom koncerty pojmout jako večírek. Naším hostem bude DJ NobodyListen, jeden z mladých talentů naší klubové scény, který bude hrát před naším vystoupením a také po něm. K tomu samozřejmě pořádná světla a zvuk, jak to má být.
Skyline: Prostě jsme se snažili nahrát co nejvíc dobrých písniček
Program turné:
18. 10. Mariánské Lázně
23. 10. Plzeň
26. 10. Hořovice
15. 11. Jaroměř
16. 11. Opava
19. 11. Brno
22. 11. Valašské Meziříčí
23. 11. Jihlava
30. 11. Moravské Budějovice
6. 12. Děčín
11. 12. Praha