Článek
Na úvod zazněla Akademická slavnostní předehra Johannesa Brahmse s citací studentské hymny Gaudeamus igitur. V průběhu kompozice však zazněly další studentské písně, neboť jejímu autorovi udělila v roce 1880 čestný doktorát univerzita ve Wrocławi (tehdy Breslau). Skladatel vzdává hold spíše studentskému životu než slovutné instituci.
U příležitosti stavby nového kostela na Smíchově zkomponoval Antonín Dvořák jinou benefiční skladbu, s názvem Symfonické variace. Jako téma si vybral melodii vlastního sboru Huslař z cyklu Sborové písně pro mužské hlasy. Způsob, jakým s tématem pracuje, patří k nejvýmluvnějším ukázkám jeho kompozičního mistrovství. Zejména závěrečná fuga v podání Essenských filharmoniků doslova zvedala posluchače ze židlí.
Je v ní též řada tanečních rytmů, které dokázal Netopil skvěle skloubit s celkově závažným vyzněním skladby. Škoda že si pražského Národní divadlo nechalo uniknout takového mistra taktovky. Vzpomeňme na jeho vzorné nastudování Dvořákova Jakobína.
Druhá půle programu byla zahájena Koncertem pro smyčcové kvarteto a orchestr Bohuslava Martinů, v němž se v sólistickém concertinu představil při své premiéře díla komorní soubor vynikajících hráčských kvalit Pavel Haas Quartet. Svěží muzikantství bylo v roztančeném duchu doplněné hudbou Erwina Schulhoffa při přídavku.
Závěr večera tvořila mistrovsky provedená Svita z opery Růžový kavalír Richarda Strausse, která v orchestrálních tónech rozehrála galantní příběh milostného trojúhelníku z doby Marie Terezie.