Článek
Přitom si Colours of Ostrava vůbec nezakládá na tom, že probíhá jubilejní ročník. Ředitelka festivalu Zlata Holušová a její tým nachystaly program, který nehledí do minulosti, naopak přijímá hudební současnost, a pokud už jde o tradici, pak je žánrově nesmírně pestrý, což je na tomto festivalu obvyklé. Tři tušená esa prvního dne navíc odehrála skvělé koncerty. I díky tomu bylo brzy zapomenuto na nepříjemnou přeháňku, která přišla v podvečer.
Australští Tame Impala, jinak skupina oddaných hudebníků kolem multiinstrumentalisty a multitalentovaného Kevina Parkera, demonstrovali naživo evoluci ve svém zvuku. Zatímco v minulosti dávali světu nápaditý psychedelický rock, s posledním albem Currents (2015) mu počali nabízet podobně naladěný pop.
Kevin Parker stojí v čele Tame Impala.
Rysy své hudby zjemnili, ani dynamické pasáže už nejsou tolik výbušné, nicméně schopnost vystavět nevtíravou melodii, kterou si přesto posluchači nesou v hlavě dál, je natolik zřejmá, že to prostě tuhle kapelu musí na hudební scéně zvýrazňovat. V Ostravě se toho všeho dostalo divákům požehnaně, navíc s výborným zvukem a drajvem, který může mít jenom formace s vizí a současně solidním nadhledem.
Britští Slowdive zahalili festivalový areál v industriálním prostředí bývalých železáren do kytarových ploch. Tři nástroje v sestavě vytvářely jakousi zvukovou stěnu, v jejímž znění nebylo ani zbla agresivity. Připomínalo to šumění moře i vítr na nejvyšších kopcích evropských hor. Rachel Goswellová a Neil Halstead do toho jemně zpívali, dávali na odiv měkkost svých falzetů a celé to vytvářelo především náladu a pocit.
Slowdive žali slávu v první polovině devadesátých let. Jsou ale stále výborní.
Skladby Slowdive, byť vznikaly na přelomu osmdesátých a devadesátých let, si zachovaly schopnost vtáhnout do svého jemného epicentra posluchačovo srdce a učinit mu na té cestě příjemnou promluvu o tom, co je to kytarový feeling a nerušivá atmosféra. Ten koncert byl mimořádně vydařený, rozhodně jeden z vrcholů prvního dne festivalu.
Další hudební talent Anthony Gonzales přivedl na hlavní pódium s úderem půlnoci francouzskou kapelu M83. A také éterický pop, který stojí z velké části na syntetických zvucích, jemuž ale naživo zdatně sekundují muzikanti s tradičními rockovými nástroji.
V písničkách téhle formace je zřetelný hlavní melodický motiv. Ten nicméně tvůrci vplétají do instrumentálních a zvukových ploch, ve kterých často dochází i na nějakou tu hráčskou parádu, nějaké to připomenutí, že v téhle sestavě jsou výborní muzikanti.
Při M83 se na Colours of Ostrava tančilo.
A také aranžéři, protože onen tažný melodický motiv během skladby nemizí, naopak graduje a dynamicky se v určitých pasážích připomíná víc a víc. A tak písničky formace M83 svým rytmem i popem posluchače v Ostravě roztančily a nedovolily jim vydechnout dříve než v samotném závěru. Současně jim umožnily protančit se do druhého festivalového dne, což jistě nebyl příběh k zahození.
Pravda, skotští Treacherous Orchestra hráli pouze instrumentálně a jako by pořád jednu a tu samou písničku, nicméně rozjařit a rozpohybovat dokázali tímhle jednoduchým fíglem tisíce diváků. Britští Nothing But Thieves zase ve svém indie rocku hledají nové tvary, leč na velkém pódiu to tak trochu zanikalo v prostoru.
Branami festivalu ve čtvrtek prošly tisíce návštěvníků.
Ve čtvrtek nicméně bylo příjemné vidět zase po čase Už jsme doma nebo jančit při britských folkových pankáčích Skinny Lister a nevěřit tomu, že první festivalový den už se chýlí ke konci.
Hvězdami pátečního programu budou především Aurora, Anohni a Of Monster And Men. Na Colours of Ostrava bývají ale zajímaví všichni. A pořadatelé navíc hlásí, že jsou stále v prodeji nejenom permanentky, ale i jednodenní vstupenky.