Článek
Přestože je její letošní album Strangeland nabité autorským i interpretačním umem, Keane se v čase po nadějném startu dalšími dvěma počiny - Under The Iron Sea (2006) a Perfect Symmetry (2008) – ztratili v návalu jiskřivějších projektů. U britských fanoušků dnes nemají na růžích ustláno, v Evropě se přízeň střídá s nepřízní podle místa, na které přijedou.
Ať už na ně čeští diváci hledí jako na příjemnou vzpomínku, anebo představitele progresivního popu dneška, jejich páteční koncert byl výtečný. A obešli se při něm bez kytary, nástroje, jenž velmi zásadně měnil zvuk kapely. Na prvních dvou albech nebyla, melodické linky a riffy zněly z klávesových nástrojů. Objevila se až na třetím albu, vedle klasických nástrojů, jimiž bylo přizdobeno.
Od úvodní písničky You Are Young bylo zřejmé, že se na skromně vypraveném pódiu, za asistence tradičního světelného parku, bez výrazných světelných či pyrotechnických efektů, odehraje skvělý koncert.
Dorazili na něj povětšinou fanoušci, kteří znali texty písniček zpaměti. Zpívali je i lidé stojící v téměř zaplněné Lucerně daleko od pódia. Keane jim totiž připomněli, kolik povědomých písniček v repertoáru mají.
Famózní byl zpěvák Tom Chaplin, jenž s grácií a lehkostí zpíval ve vysokých polohách, intonačně prakticky nezaváhal a písním dal energii, která je proslavila ve studiové podobě.
Když Keane hráli akusticky a pomalé skladby, nálada vystoupení trochu povadla. Aby ale opět rozkvetla, stačilo pár tónů z následující skladby. Byl to mimořádně povedený koncert kapely, kterou stojí zato znát.
Celkové hodnocení: 90 %