SKUTR: Hamlet je hra plná otázek a rozporů

Hamlet je zdánlivě všem známá hra, ale i překladatel Martin Hilský tvrdí, že by nedokázal říci, o čem vlastně je. A to proto, že každá doba a každý tvůrce si v Shakespearově textu musí nalézt svého Hamleta. Jak jste ho hledali vy?

Trpišovský: Myslím, že ho stále hledáme. Čím víc se hrou zabýváme, tak nás překvapuje tím, jak je zvláštním způsobem „děravá“, jak jsou některé situace v rozporu s jednáním postav. Takže naše hledání spočívalo i v tom, že jsme se snažili tam ty rozpory nechat, anebo je vykládat.

A čím dál víc nám vyvstává základní otázka, jakou cenu má lidský život a do jakého soukolí dějinných událostí se můžeme bez mrknutí oka dostat. Obojí nám připadá velmi aktuální.

Kukučka: Bylo nám od začátku jasné, že jdeme dělat Hamleta v kontextu Národního divadla, a tím se vystavujeme spoustě otázek a srovnání. Ale přesto jsme se do toho s jistou drzostí pustili. A nebylo to tak, že bychom si přesně určili, o čem náš Hamlet bude, ale řekli jsme si, že se to pokusíme s celým týmem hledat.

Obsadili jsme každou roli výbornými herci, protože každá představuje určitý archetyp – nejen Hamlet, ale i Ofélie, Gertruda, Claudius, Rosencrantz a Guildenstern, duch Hamletova otce, hrobníci…

Hamlet je hra plná otázek a filozofie, ale zároveň i velmi konkrétních situací, které se filozofii vzpouzí. Na jedné straně stojí konkrétní být tady a teď a na druhé nekonkrétnost světa mezi bytím a nebytím včetně velkého množství mrtvých, které Hamlet na své cestě za spravedlností bere s sebou a které budí pochyby, zda to za tolik obětí stojí. A tyhle otázky začaly vyplývat během zkoušení na povrch.

Povídáme si dva dny před premiérou. Měli jste na zodpovězení otázek dost času?

Trpišovský: U každé inscenace máte před premiérou pocit, že času bylo zoufale málo, ale v případě Hamleta je ten pocit o to naléhavější, jako by byl přímo vklíněný do samotné hry. Ptáte se sám sebe, zda se vám podařilo říci vše, protože s každou odpovědí přichází dvacet dalších otázek.

Kukučka: Tou zmíněnou „děravostí“ a rozporuplností textu je proces zkoušení pro nás jako režiséry o to bolavější, ale zároveň i fascinující.

Hamleta lze vykládat jako hru intimní, vztahovou, anebo politickou. Čím je pro vás?

Trpišovský: Ještě před třemi lety bych odpověděl, že je to pro mě hra rodinná, ale v souvislostech dnešního světa se z něho politická rovina vynechat nedá. Ale neznamená to, že bychom v Hamletovi hledali jen aktuální politické souvislosti.

Kukučka: Ono to nejde oddělit. Ta hra je mimo jiné o tom, že rodina si řeší své problémy a zapomíná na to, že při tom má řídit stát, kterým putuje norské vojsko a je na pokraji války. A to války o území, na nějž se nevejdou ani hroby těch, kteří kvůli jeho dobytí padnou.

Válečné téma spojené s postavou Fortinbrase se často škrtá, ale pro nás je důležité a naopak jsme ho akcentovali.

Takže politika tam je, ale Hamlet se nedá hrát bez pochopení postav, které se nedokážou zabývat ničím jiným než svými vztahy, protože krize v této rodině je opravdu velká. A jejím důsledkem je mimo jiné i to, že na konci hry národ ztratí svou identitu. Takže obě roviny se těsně prolínají.

Počítali jste od začátku s obsazením Pavla Neškudly do role Hamleta?

Kukučka: Nepočítali, měli jsme v souboru několik želízek v ohni. Navíc Pavel byl stále v angažmá v Divadle v Dlouhé. Ale čím víc jsme se o té postavě bavili, tak nám několik lidí nezávisle na sobě řeklo, že by to měl být někdo jako Pavel.

A i když jsme ho nechtěli krást Divadlu v Dlouhé, tak jsme pochopili, že nemůžeme vymazat naši společnou cestu s Pavlem od let, kdy byl naším studentem na DAMU, přes Vojcka v Plzni a řadu dalších rolí v Dlouhé. A přirozenou cestou jsme dospěli k tomu, že Hamlet nemůže být nikdo jiný než on.

Je pro nás důležité i to, že Pavel v této roli vstoupí do Národního divadla jako zcela nový člověk, nezatížený jakýmkoli kontextem. V neposlední řadě je pro výklad hry podstatné i to, že je generačně blízký Igoru Orozovičovi, který hraje Claudia. A že dokáže mít zcela zvláštní, vykloubený pohled na věci. A my jsme chtěli mít Hamleta, který specificky přemýšlí nejen jako postava, ale i jako člověk.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Národní divadlo