Článek
Vydání nového alba předcházely čtyři singly, které vyšly v posledních několika měsících. Nikdy jste jich tolik před deskou nevydali. Proč jste se tak tentokrát rozhodli?
Honza: Chtěli jsme naši novou tvorbu představit co nejdříve, protože minulé album vyšlo před čtyřmi lety. Měli jsme připravených pár písniček, těšili jsme se na klipy k nim, a tak jsme je postupně zveřejňovali. Plus je i v tom, že jsme v den vydání alba vyrazili na turné a měli jsme alespoň jistotu, že lidé z desky ty čtyři písně znají.
Matěj: Obecně se navíc upouští od klasického konceptu vydávání celých desek. Je lepší vydat písničku s klipem, protože efekt je větší. Lidé ji spíš zaregistrují a seznámí se s ní.
Honza: Paradoxní je, že klip k písničce Tlama, který měl vyjít ze těch čtyř singlů první, nakonec vyšel až v říjnu, tedy poslední. Původně to měl být náš dárek fanouškům k loňským Vánocům. Loni v listopadu jsme měli hotovou písničku, ke které jsme chtěli natočit klip. Nějak se to ale nestíhalo, pořád se to odkládalo, až to padlo na konec října. Podle mě je ten klip skvělý, jen měl být hotový bezmála před rokem.
Myslíte si, že v budoucnu budou v hudebním průmyslu převažovat singly a alb se nebude vydávat tolik?
Honza: Spěje to k tomu. Žijeme v hektické a chaotické době, ve které má málokdo čas soustředit se na poslech delšího hudebního útvaru od jednoho interpreta. Podle mě se blíží čas, kdy budou kapely a zpěváci vydávat především singly s klipy. Pro nás to bude docela příjemné, horší to budou mít noví umělci, kteří, vydávali-li by pouze singly, nebudou mít zpočátku na koncertech co hrát, respektive nebudou mít šanci nalákat lidi na své vystoupení kvůli více písním. Ti asi budou muset nějaké album na úvod vydat.
Je vám ta vize příjemná?
Honza: Je příjemná v tom, že se budeme moci soustředit individuálně na jedinou písničku. Obvykle je to tak, že když se vydá album, jsou na něm tak tři dobré skladby, za kterými si umělci stojí, a zbytek je takzvaná vata, tedy písně doplňující ty tři nejlepší. Singlová doba ale způsobí, že od kapel bude vycházet jenom to nejlepší, ať už jde o písničky, nebo videoklipy. Asi je to v současné době nejlepší cesta.
Skupina Wohnout je momentálně na koncertním turné.
Je vata i na vaší nové desce?
Honza: Chtěli jsme se jí vyhnout, a proto nám vydání alba trvalo tak dlouho. Vždycky jsme se snažili, aby na našich deskách vata nebyla. Stávalo se nám spíš, že jsme na ně nedali některé z našeho pohledu dobré písničky, jež ale nezapadaly do konceptu nebo byly příliš osobní.
Matěj: Navíc se už řadu let snažíme, abychom se v nápadech, melodiích nebo textech na deskách neopakovali. Miss Maringotka je naše devátá studiová deska, takže už je to opravdu docela těžké. Hodně jsme o tom v kapele diskutovali, hodně jsme se hádali, ve zkušebně i ve studiu jsme strávili spoustu času. A když pak byla deska skoro hotová, dospěli jsme k závěru, že s ní nejsme spokojeni, a celou jsme ji přetočili. Byl to bolestný proces, který trval asi rok a půl.
V jaké fázi jste původní verzi alba uzavřeli?
Honza: Měli jsme nahranou hudbu a chystali jsme se točit zpěvy. V tom čase jsme dospěli k závěru, že se nám nelíbí zvuk. Chtěli jsme, aby byl syrový a bez efektů, což se nám napoprvé ne úplně povedlo. Trefili jsme to až napodruhé.
Na albu jsou písničky Bollywood, Sladký dřevo, Depardieu, Havajská spojka nebo Hanuman. Už z jejich názvů je patrné, že by jejich obsah a leckdy i hudba mohly být inspirovány vašimi zážitky z cest. Je to tak?
Matěj: Nikdy jsme o tom vlastně nepřemýšleli, ale obecně si myslím, že cestování po světě, které je naším velkým koníčkem, vliv na tvorbu nesporně má. V jiných zemích přestáváme přemýšlet česky, protože řešíme jiné problémy. Většinou s sebou ale máme kytaru a vznikají tam motivy či celé písně. Možná jsou nakonec všechny naše skladby inspirovány cestami a o cestování. Rozhodně v tom ale není záměr.
Honza: Inspirace k napsání písniček nepochází z kultury, ve které se na cestách nacházíme. Například skladba Bollywood má dané téma a my jako tvůrci hudby cítili, že by se do ní hodily orientální hudební motivy. Bylo to podřízené tématu, nepřišlo to s ohledem na prostředí, v němž jsme byli.
Matěj: Je pravda, že nejvíce jezdíme do Indie, a není možné tam být a nevšimnout si základních prvků, které k ní patří. Je to božstvo, které je tam všude vyobrazeno. Týká se to i Hanumana, boha vyobrazovaného jako opice. U nás sice spousta lidí neví, kdo to je, ale když vyrazíte do Indie, za dva dny o něm budete vědět všechno.
Honza: Navíc je Hanuman znělé slovo, což se textařům vždycky líbí.
Kapela Wohnout má nové album.
Říkali jste, že nacházet pro texty nová slovní spojení a neotřelé obraty s ohledem na to, neopakovat se, je po tolika letech čím dál tím těžší. Byl to problém i při vzniku textů pro album Miss Maringotka?
Honza: V souvislosti s ním jsem se dokonce dostal do situace, kdy jsem usoudil, že bude dobré si příběhy Hanumana nebo herce Depardieua načíst, aby nás pak někdo nenachytal na tom, že zpíváme o něčem, o čem nic nevíme.
Matěj: Snažíme se s jazykem pracovat co nejvíce a pořád. Předloni jsme psali o naší kapele knihu a já při tom cítil, že se mi rozšířila slovní zásoba. Bylo to jazykové cvičení a dobře na mě fungovalo. V minulosti byly roky, kdy jsem s jazykem dlouho nepracoval. Když pak došlo na psaní textů k nové desce, šlo to hůř.
Honza: Obdivuju spisovatele, kteří své knihy píšou na mechanických psaních strojích. Správná slova a obraty musejí nacházet rovnou, protože jinak by pořád škrtali a vyměňovali ve stroji přeškrtané papíry za nové. My píšeme texty na počítači, což nám umožňuje s nimi neustále pracovat, měnit je a dopisovat. Máme to lehčí.
Vyrazili jste na turné nazvané Máme na míň Tour. Kolik písniček z nového alba na koncertech hrajete?
Matěj: Lidi měli možnost slyšet v předstihu čtyři písně, které s videoklipy vyšly před deskou. Rozhodli jsme se představit je a další novinky dávkovat po troškách. Různě je měníme a také se seznamujeme s tím, jak fungují na koncertech. Převahu samozřejmě tvoří skladby z našich minulých desek.
Může se vám hodit na službě Zboží.cz: