Skupina Vesna: Nespoléháme na rychlá řešení

Patricie: Před dvěma roky se začaly líhnout první nápady, ale na scénu jsme vstoupily až s vydáním singlu Morana, což bylo loni v únoru. V květnu jsme do projektu zapojily tanečnice a další známé osobnosti a nedávno jsme vydaly písničku a klip Světlonoš. Chceme nabídnout autentický a ryzí směr v hudbě i v přístupu k životu.

Patricie: Pro mě určitě osobní, jsem věčný hledač podstaty života. V něm i v hudbě jsem si prošla řadou různých zkušeností, ať už dobrých, nebo špatných. To, že jsem se dostala až k projektu Vesna, je výsledek potřeby být co nejvíce autentická a zjištění, že není dobré spoléhat se na nějaké pozlátko nebo rychlá řešení. Ve Vesně máme k hudbě poctivý přístup, dáváme cihlu k cihle.

Patricie: Autentičnost jako taková je naslouchat sama sobě a podle toho žít. Přeneseno do materiální roviny je to živit se tím, co mě baví, ať už je to vést kapelu Vesna, skládat písničky pro sebe i jiné, případně se podílet na hudební produkci. Přeneseno do hudební roviny je to pak odhodlání dělat ji tak, jak mě naplňuje a jak ze mě vychází.

Patricie: V podstatě je to náhoda. Nikdy jsem netušila, že se k němu dostanu. Třeba Bára z folklórního prostředí vyšla, já mám ale jenom babičku v Beskydech, za kterou jsem jezdila a chodila s ní na různé folklórní akce. Hudebně jsem ovlivněná především popem nebo folkem, ale ve folklóru jsem objevila svět, ve kterém jsou staré hodnoty, u nichž jsou lidé ochotni se zastavit a dát tak šanci něčemu jinému.

Dalo by se říct, že pop se smrskl do konzervy, která je určena pro co nejvíce lidí a musí splňovat spoustu směrnic. Proto je jeho chuť unylá a písničky, které známe z rádia, pak znějí jako přes kopírák.

Většinu svého hudebního působení jsem v takovém světě byla a dospěla jsem k poznání, že to pro mě není kreativní. Ve Vesně cítím svobodu a mohu dát průchod autorské představivosti a projevit se jinak.

Bára: Do svých osmnácti let jsem působila v královéhradecké folklórní skupině, která se věnovala jak hudbě, tak i tanci. Jezdili jsme na festivaly, setkávali jsme se na nich například s folkloristy ze Slovenska nebo z Polska a to všechno pro mě bylo nesmírně obohacující.

Poznala jsem, že folklór spojuje dohromady pohyb se slovem, hudbou či rytmem a také s výtvarnou složkou. Měla jsem možnost zamýšlet se nad věcmi, které byly dříve, a nad tím, proč tak byly.

Patricie: Myslela jsem si, že pro mě jako pro člověka, který poslouchá především pop a moderní hudbu, to bude složité. Opak je ale pravdou. Jde mi to přirozeně, a to i v okamžicích, kdy cítím, že autorsky trochu experimentuju. Díky příběhům, které naše skladby provázejí, jsem se vrátila ke svému dětství. Vrátila jsem se do světa fantazie, kdy jsem například četla básně Karla Jaromíra Erbena a potom se v noci bála, že si pro mě přijde polednice.

Pro Vesnu skládám písničky na základě textů. V nich je příběh, který mě vede, a díky němu mi zcela přirozeně přicházejí hudební nápady. Zjistila jsem, že není třeba studovat folklór, protože ho v sobě mám. A myslím si, že ho v sobě mají všichni, jelikož definuje prostředí, ve kterém vyrůstáme.

Patricie: Pro naši tvorbu je důležitá barevnost a ta se projevila v písničce Světlonoš. Hodláme v tom pokračovat. Pro mě je to přirozené, protože jsem ovlivněna mnoha žánry. Studovala jsem v zahraničí, ve Španělsku a v Americe, studovala jsem i jazz. Moji rodiče zase studovali v Rusku a odmalička mi pouštěli nahrávky tamních písničkářů. Naše hudba bude pestrá, nechceme se ničím svazovat. Prvky folklóru v ní však zůstanou, jsou jejím základem.

Bára: Naše písně budou živé, kapelní, nezatěžkané klasickými aranžemi. Chystáme se nahrát první album a plán je takový, že muziku budou nahrávat živí hudebníci. Pokud jde o práci s elektronikou, zůstává to otevřené. Máme na to ještě půl roku.

Bára: Je to nedílná součást. Když nás nadchne nějaký umělec, jenž není hudebník, přizveme ho ke spolupráci a očekáváme, že ve Vesně zanechá kus ze své originality. Různě se to prolíná, ale celkově to má jednotnou tvář a směr.

Bára: Třeba s návrhářkou Kamilou Vodochodskou, ilustrátorkou Julií Čermákovou nebo tanečníky ze skupiny DiVize. Nedílnou součástí je také aranžér Dominik Svoboda. Ti všichni k nám přicházejí a doplňujeme se.

Patricie: Klíčovou myšlenkou ve výtvarném aspektu je návaznost na čtyři bohyně. Spousta lidí to bude možná vnímat trochu jako cizí slovo, nicméně pro nás představují čtyři archetypy. V jedné rovině dívku, milenku, matku a stařenu, v jiné sever, jih, západ a východ, v další oheň, vodu, vzduch a zemi, také narození, zrání, dospělost a stáří. Každá bohyně má trochu jinou charakteristiku. Ať už se k nám pak přidá jakýkoli jiný umělec, navazuje na tuto myšlenku.

K albu, které chystáme, píšu knížku. Bude se jmenovat Pátá bohyně a je tematicky provázána s Vesnou.

Patricie: Rády bychom je vydaly v září letošního roku, nejpozději v půlce října. Sbíraly jsme na ně peníze přes portál Hithit, takže jsme zavázány i našim fanouškům.