Článek
V recenzi časopisu NME na vaše loňské album Scaled and Icy se píše, že po vydání desky Blurryface, která z vás učinila globální hvězdu, jste si nebyli jistí, jak pokračovat s nově získanou slávou. Opravdu jste měli pochybnosti, jak naložit se svou popularitou?
Joseph: Můžu k tomu říct jen to, že jsme s Joshem naopak šťastní, že máme kapelu a nejsme sóloví umělci, jejichž jméno je synonymem pro celou jejich tvorbu. Díky tomu nehrozí, že ztratíme individualitu a duši. Naše tvorba má identitu a jméno, a když na to přijde, lze ji od nás vnímat v podstatě odděleně.
Vyhovuje nám to. Pro mnoho umělců se jejich jméno stane značkou, cokoli dělají, je svázané a propojené s jejich osobností. To s sebou přináší další tlak. Na tom, že mnoho lidí zná naše písničky, ale neví, jak vypadáme, je něco přitažlivého.
Vůbec vám nevadí, když vás lidé nepoznají?
Joseph: Naopak, chceme to. I proto jsme na pódiu dlouho nosili masky. Ale v jednu chvíli nám jednoduše připadlo, že nastal čas je sundat, aby si fanoušci mohli vychutnat pohled na naše slzy štěstí.
Plakali jste štěstím, když jste se opět po pandemii mohli vydat na rozsáhlé turné?
Joseph: Hodně si to užíváme. Věděli jsme, že koncertování je pro nás důležité, ale jak moc, jsme zjistili až v posledních dvou letech, kdy jsme o ně přišli. Myslím, že každý člověk v hudebním průmyslu nyní cítí vděk za všechny koncerty, které se mohou odehrát.
Pojila se s návratem na pódia i nervozita?
Joseph: Především z toho, že zpočátku bylo vše nejisté. Kolikrát jsme si ani v poslední době nemohli být zcela jistí, jestli se show odehraje, nebo budeme muset něco rušit.
Twenty One Pilots zahráli na Colours of Ostrava Co jste hasiči
Ale tohle jsou požehnané starosti, uvědomujeme si, že na světě jsou větší problémy. Přesto to pro nás byla trochu výzva. Obecně byl návrat na turné jednoduše radostný.
Co se pro vás za ty dva roky změnilo?
Dun: Dřív bylo snadné vnímat možnost vyjet kdykoli kamkoli jako samozřejmost. Není ale možné, aby se všechno, co jsme zažili, nějak neotisklo do vědomých i nevědomých rozhodnutí o tom, co si počít dál.
Uvědomění si, že čas, který máme na to, abychom jezdili po světě a hráli hudbu, není neomezený, pro mě bylo zásadní.
Bubeník Josh Dun
Před šesti lety jste během turné Emotional Roadshow žertovali, že vaše základní emoce na něm jsou hlad a spánek. Jak to máte nyní?
Dun: No sice tu mluvíme o vděku a požehnání, ale tohle se upřímně řečeno také příliš nezměnilo.
Joseph: Začíná mě už dost unavovat, že mám pořád hlad…
Vaše poslední album Scaled and Icy zní v porovnání s předchozími optimističtěji. Přineslo na koncerty novou energii?
Joseph: Když písničky hrajete naživo, vždycky o nich zjistíte věci, které jste předtím nevěděli. A u nahrávky Scaled and Icy se ukázalo, že je v ní daleko víc agrese, než se může zdát při letmém poslechu. Během koncertů vyplouvá na povrch.
Máte letos docela napilno. Co pro vás bylo prozatím dosavadním vrcholem tohoto roku?
Dun: Bylo toho opravdu dost, měli jsme například v kinech film, také jsme nahrávali akustickou show pro televizní hudební stanici MTV. Obojí vyžadovalo hodně práce a byla to velká zábava.
Přípravy na obě ty věci probíhaly z velké části ještě během pandemie online, a když se podařilo vše realizovat, byl to skvělý pocit. A pak je tu samozřejmě aktuální turné, na kterém poprvé ožívají písničky z desky.
Všimla jsem si na sociálních sítích, že vás na probíhajícím turné doprovázejí i vaše rodiny. Tylere, ve vašem případě to znamená, že se v zákulisí pohybují i vaše děti. Jaký je to pocit?
Joseph: Tentokrát s sebou máme rodinu oba. Vyrazit na nekonečné turné pro nás teď, když už nejsme sami dva, znamená něco úplně jiného než dřív. Musíme se rozhodnout, jestli rodinu vezmeme s sebou, nebo ji necháme doma a uvidíme ji až za několik měsíců.
Rozhodli jsme se, že dlouhé odloučení nechceme. Přejeme si mít své blízké u sebe. Dokud jsou schopni a ochotni s námi jezdit, tak s námi budou většinu času na palubě. Je to dražší a těžší, hlavně pro ně, ale stojí to za to.
Máme se ženou dvě dcery a jsem vděčný, že je ochotná s nimi kvůli mně, abych je mohl každý den vidět, vyrazit na evropské turné. Moc si toho vážím. I s Joshem se shodujeme, že je to pro nás opravdu důležité. Když máme v zákulisí rodinu, neustále si uvědomujeme, co je opravdu důležité. Blízcí nám pomáhají i s nervy, obavami a úzkostmi, když máme plnou hlavu večerního koncertu.
Rodina nám dává pocit zázemí a vědomí, že to, kým jsme, nemá s tím, kdo jsme na pódiu, nic společného. Jsou to dva různé životy. Osobně díky tomu cítím větší rovnováhu.
Joshi, chcete něco dodat?
Joseph: Ne, tohle nepřekoná! Dal jsem do té odpovědi všechno.
Dun: Jestli bych to dokázal překonat, se už nikdy nedozvíme, protože musíme bohužel končit.
Může se vám hodit na Zboží.cz: