Článek
Lze chápat vaši účast v českém Eurosongu s písní Two Sides hlavně jako upozornění na existenci kapely?
Karpentski: Ano, přemýšleli jsme o tom takhle. Chtěli jsme se představit. Vytisková: Nikdy mě podobné soutěže nebavily, připadaly mi všechny stejné. Řekli jsme si, že to trochu rozproudíme, protože si myslíme, že děláme kvalitní a originální hudbu. Jsme velmi spokojení s tím, jak to dopadlo.
Jak dlouho jsou Toxique na scéně?
Karpentski: S Klárou jsme se seznámili na podzim roku 2004. Líbil se mi její hlas a řekl jsem jí, že bych s ní rád spolupracoval. Od té doby to krystalizovalo, hráli jsme v duu i ve skupině Madame Butterfly. Vznik Toxique se datuje k lednu loňského roku. Mám na mysli to, jak kapela zní a co hraje. Zakládáme si na tom, že vždycky budeme svůj zvuk hledat. Vzděláním jsme muzikanti, máme do jisté míry přehled o hudebních tendencích. Ovlivňuje nás mnoho žánrů a podle toho, jak se bude hudební scéna vyvíjet, se budou proměňovat i Toxique. Ať se posluchači netěší na to, že si nás zaškatulkují.
Ono to ale vypadá, že se momentálně vezete na vlně úspěchu zpěvačky Amy Winehouse. Přicházíte se zvukem, který ji minimálně připomíná.
Vytisková: Nehrajeme tak proto, že to frčí. Ono to prostě přišlo. Já vyrůstala na umělcích z firmy Motown, z nichž vychází i Amy. Wondera, Supremes a další jsem poslouchala celé mládí. Když jsem končila školu, psala jsem o nich závěrečnou práci. Tenkrát jsem si uvědomila, jak se zvuk té doby vrací.
Karpentski: Naše hudba není pro všechny. Snažíme se oslovit lidi, kteří mají rádi prokomponovanou muziku a sledují dění na světové scéně. Nikdy se nenajde kapela, která by oslovila všechny posluchače. Nesnažíme se lidem zalíbit.
Zajímá vás zahraničí?
Karpentski: Uvědomuje si to náš vydavatel, společnost RGM. Má ambice prosadit nás v zahraničí, což by pro nás bylo příjemné. V současné době víme, že se domlouvají koncerty v Polsku a existují kontakty do Itálie, Německa nebo Londýna. Čechy ale budou naší základnou.
Nemáte právě se společností RGM problém? Na hudební scéně se například říká, že jako sponzor hudebních cen Óčka mohla zařídit, aby se objevem stala její kapela Airfare.
Karpentski: Hudební průmysl by se měl zamyslet nad tím, jak k různým cenám přistupuje. Když můžete do cen Óčka hlasovat esemeskou a posílat neomezený počet zpráv z jakékoli SIM karty, dává to svobodu jakékoli lobbistické skupině. Pak je špatné pokřikovat, že toho někdo využil. Spíš by se mělo zamezit tomu, aby tu taková možnost byla. Podobné to je s Eurosongem. Všichni obviňují Terezu Kerndlovou, že si to zaplatila. Proč ne, když jí ta možnost byla v podstatě nabídnuta? Myslím si, že doba esemesek je už přežitá.