Článek
O tom, jak muzikantům píseň, jež vznikla v podstatě mimoděk za necelou hodinu, změnila život, jsme si povídali s baskytaristou Zacharym Carothersem a kytaristou Erikem Howkem před koncertem kapely na českém festivalu Aerodrome.
Prožíváte poměrně intenzivní rok. Díky úspěchu písně Feel It Still absolvujete rozsáhlé turné. Co pro vás znamená mít tak velký hit po víc než dekádě fungování kapely?
Carothers: Je to velmi potěšující. Vůbec mi nevadí, že nám trvalo tak dlouho, než jsme takový úspěch zaznamenali, protože jsme díky tomu hodně zažili.
Začínali jsme v podstatě bez domova, žili jsme v dodávce. Než se nám podařilo nahrát takhle velký hit, vydali jsme sedm desek. Až s tou osmou nás potkal větší úspěch, díky kterému máme nyní daleko víc možností. Užívám si to.
Jak si máme představit, že jste byli v podstatě bez domova?
Howk: Neměli jsme žádné domy ani byty. Sice jsme nikdy nespali na ulici, ale dlouho jsme spali buď v dodávce, nebo po kamarádech. Nevraceli jsme se z turné domů. Proto jsme radši pořád koncertovali. Když jsme měli štěstí, zařídil nám pořadatel koncertu i přespání a pikantní pizzu.
A pak přišla písnička Feel It Still, kterou jste napsali během necelé hodiny…
Carothers: Nahrávali jsme v Kalifornii s producentem Johnem Hillem. Měli jsme rozpracovanou písničku Live In The Moment, Eric si dával pauzu a já si jen tak brnkal na baskytaru. Do studia přišel kamarád Asa Taccone z kapely Electric Guest. Zaujalo ho, co jsem hrál, a navrhl, abychom to nahráli. Začal poskakovat po studiu, přidali jsme pár beatů, začala nás napadat slova a velmi rychle vznikla tahle píseň.
O několik měsíců později jsme ji ještě trochu promysleli a změnili pár věcí, ale ten základ přišel jako blesk z čistého nebe. Vokály jsme kompletně nechali původní. Ze všech našich písní tahle vznikla nejsnáze a nejpřirozeněji. A je nesrovnatelně úspěšnější než všechny ostatní. Na jednu stranu je to docela frustrující, na druhou stranu naprosto úžasné.
Jakou nejlepší věc vám Feel It Still přinesla do života?
Carothers: Je toho víc. Mám pocit, že jsme od té doby na nepřetržitém vítězném tažení. Hrajeme v zemích, ve kterých jsme nikdy dřív nebyli. Prožíváme velmi šťastný rok a je opravdu těžké vybrat, co je na něm nejlepší.
Osobně jsem si neskutečně užil například vystoupení v televizní show Ellen DeGeneresové. Je neuvěřitelně vřelá, hned vás obejme a její oči jsou ve skutečnosti ještě modřejší, než si dokážete představit. Pozvali nás do většiny velkých amerických večerních show. Většinou je tam naplánované pětiminutové setkání s moderátorem, vystoupíte před kamerou a je hotovo.
S Ellen to bylo úplně jiné. Potuluje se po studiu a úplně přirozeně a mile se s každým baví. To, co vidíte v televizi, není předstírané, ona taková je. Také mě potěšilo, kolik skvělých hudebníků Feel It Still remixovalo.
Hrajete spolu od střední školy. O čem jste na začátku snili?
Howk: Nikdy nás nenapadlo, že by to mělo někam vést. Jen jsme se bavili. Na začátku byl náš frontman a vrchní autor tady Zachary. Z té doby máme ale jen málo nahrávek.
Ano, v rámci kapely jsem si později pohoršil, ale jako celek jsme si polepšili. Hráli jsme s pár přáteli u nás doma ve sklepě. Časem se přidal náš zpěvák John Gourley. Byl hodně tichý, vůbec jsem na začátku nevěděl, že umí zpívat. Já se pak odstěhoval za školou a John začal psát písničky a zpívat s jinou kapelou. Když jsem zjistil, jak fantastický má hlas, vrátil jsem se a dali jsme se znovu dohromady. Panebože, už je to tak dávno.
Pořád si vybavuji Zachovy vtipné punkrockové písničky. Jednoho dne mu hodlám k narozeninám koupit čas ve studiu s podmínkou, že nahraje tenhle raný materiál.
Píseň Feel It Still vyšla na loňském albu Woodstock. Co vás inspirovalo k tomu, desku takhle nazvat?
Carothers: Natáčeli jsme u Johnových rodičů doma videoklip. Přemýšleli jsme, co s novým albem. Jeho táta k nám vedl takovou tu klasickou rodičovskou řeč. Pili jsme pivo a on do nás trochu ryl, ptal se, proč nám to tentokrát s novou deskou trvá tak dlouho. Pak jsme se začali bavit o politice, která jde v posledních letech v Americe dost do háje. Viděli jsme paralely s koncem šedesátých let, kdy se konal Woodstock. A on vytáhl tu vstupenku.
Bavili jsme se o tom, co pro něj ten festival znamenal a co znamenal pro naše rodiče. Každý měl nějaký svůj příběh, i když část z nás je z Aljašky a nikdo z rodiny tam nebyl. Ta chvíle na nás zapůsobila. Měli jsme chuť vrátit se do studia a nahrát album, které bude znít jako festival budoucnosti.
Může se vám hodit na službě Zboží.cz: