Skupina Portless: Obloukem jsme se vrátili ke kořenům do devadesátek

Upřímně řečeno, první deska New Ride vyšla pod vlivem tehdejší nemilé situace. Nechci to složitě rozebírat, ale byli jsme nová kapela, ve které působili zkušení muzikanti s minulostí ve skupině Support Lesbiens.

Věděli jsme nicméně, že pokud nebudeme mít album, jako bychom neexistovali. Bylo tedy celkem logické, že písně na první desce byly trochu hegemonií toho, co jejímu vzniku předcházelo. Neměli jsme moc čas zamýšlet se nad tím, jak budou Portless nově znít, takže jsme jeli na chatu, složili tam písničky, nahráli je a vydali pod názvem New Ride.

Teď máme druhé album Back, ale v podstatě je to naše první deska, která je oproštěná od vnějších tlaků a reprezentuje zvuk, k němuž jsme svobodně došli. Je rovněž přirozeným důsledkem toho, co následovalo po vydání debutu.

Na New Ride hostoval v jedné písničce raper Henry D. Spolupráce s ním byla velice přínosná, a tak jsme ho začali zvát na své koncerty, až z toho vzešla tvorba nových písniček, do kterých jsme s ním už počítali. Když se ukázalo, že na to pozitivně reagují i fanoušci na koncertech, věděli jsme, že jsme našli ten pravý zvuk pro současné Portless. Všichni se v něm cítíme komfortně, je pro nás naprosto přirozený.

Vnímám to také tak. Obloukem jsme se vrátili ke kořenům.

Není. Nikdy jsme se tak nedohodli, a naopak ctíme jeho pozici stálého hosta. Ani my, ani on jsme nikdy mezi sebou nenadhodili, že by se mohl stát členem Portless. Takhle nám to připadá nejpřirozenější.

Je výborný raper, to v první řadě. Má cit, nemá potřebu být vidět více než kapela. Současně nás jeho příchod trochu rozhýbal. Vzpomínám si, jak ho kytarista René Rypar přivedl do studia, když jsme natáčeli první album New Ride, a řekl nám, že s ním na něčem pracoval, že je skvělý a stejně tak dobrá je jeho kapela Forbidden Fruit.

Pro mě jako frontmana kapely je jeho přítomnost na pódiu přínosná především v tom, že na to, abychom rozpumpovali lidi v sále, jsme dva.

Daří. Na posledním turné se nám na několika koncertech stalo, že v závěru skákala drtivá většina diváků, tedy i ti vzadu. To už jsem při vystoupeních nezažil dobrých dvacet let. Naše nové písničky jsou postavené tak, aby lidi rozpumpovaly. Velký potenciál má například Jump, při které stačí lidi v sále vyzvat, aby skákali, a oni začnou skákat, protože je k tomu ta písnička pobízí.

A to jsme chtěli být v té melodičnosti ještě silnější, a dokonce jsme chtěli napsat nějakou čistě popovou písničku. Nakonec se nám to ale nepodařilo, v kapele jsme v době psaní skladeb na desku byli nastaveni na agresivnější a rytmičtější hudbu. Na druhou stranu nám kolegové muzikanti, kteří se pohybují v tvrdé hudbě, říkají, že Back je popové album. Je to zjevně otázka vkusu.

Rozhodně se k němu hlásíme, je součástí historie Portless. Nikdo mu však neodpáře to, že vznikal v době, kdy jsme museli něco nahrát, aby se o nás vědělo. Situace pro nás nebyla jednoduchá a my museli dát vědět, že existujeme a fungujeme. Obojí mělo na tu desku vliv. Nahrávali jsme ji tři měsíce po tom, co jsme vznikli. Já osobně bych na tom ale nic neměnil. Na New Ride je navíc několik velmi dobrých písniček.

Prostor k tomu záměrně nehledáme, není naším záměrem udržovat si při vystoupeních Portless čas pro vzpomínky na kapelu, se kterou jsme se museli rozloučit. Myslím si, že když zahrajeme nějakou skladbu z minulosti, je to způsob, jak lidem nejjednodušeji říct, kdo jsme, aniž bychom to říkali přímo a nahlas. Počítám s tím, že z tohoto důvodu se k nim ještě nějaký čas vracet budeme.

Jsme přesvědčeni, že jsme nahráli úžasnou novou desku. Je na ní ale jenom sedm písniček, což je na plnohodnotný hodinový koncert málo. Máme k nim ještě dvě starší skladby s Henrym D., no a zbytek je na písních z debutové desky New Ride a těch vzpomínkových. Chybí nám tři čtyři písničky k tomu, abychom mohli být na pódiu po celou dobu koncertu s Henrym D.

V tuto chvíli si myslím, že ano. Máme totiž pocit, že jsme se vydali správnou cestou. Chceme o tom v létě na koncertech i festivalech přesvědčit i fanoušky.