Článek
Jste spokojeni s tím, čeho se vám na scéně podařilo po vydání prvního alba dosáhnout?
Rovenský: Ano, jsme. Po vydání debutu jsme v následujících čtyřech letech objížděli republiku a koncertovali. Na albu je deset písniček a my je hrajeme pořád. Ta deska stále žije a pořád z ní těžíme. Až ke starším písním přidáme ty z nového alba, budou naše koncerty ještě zajímavější a pestřejší.
Brejška: Zájem o naši kapelu se projevil už po vydání prvních dvou singlů Zkouším žít a Každou vteřinou, které jsme představili rok před vydáním debutu. Dodnes platí, že jakmile diváci na koncertech zaslechnou první tóny těch písní, ozývají se ovace.
Po vydání první desky se zájem o Poetiku ještě zvýšil a následovalo i úspěšné turné, které jsme absolvovali s kapelou Mirai. Bylo to lepší a lepší, a nezměnilo se to ani poté, co jsme začali vydávat první singly z nové desky. Zařadili jsme je do koncertního repertoáru ke starším písním, a myslím, že lidi baví.
Jaký dnes máte vztah ke skladbám Zkouším žít a Každou vteřinou?
Hrdlička: Máme je pořád rádi a vlastně jsme během let do jejich koncertní podoby vůbec nezasahovali, protože naživo skvěle fungují.
Nikdy se nám neoposlouchaly, jsme jim vděční za to, že nás na začátku naší kariéry takříkajíc vystřelily. Na koncertech jsou pro mě osobně jakýsi návrat do krásných dob, kdy jsme si pomalu začínali věřit.
Rovenský: Čas od času se nám stane, že nám někdo pošle snímek svého tetování s částí nějakého našeho textu, a úryvky ze Zkouším žít a Každou vteřinou to jsou nejčastěji. Týká se to ale už i nových písniček, nedávno nám jedna fanynka poslala fotku vytetované fráze z písně Padám.
Brejška: Chodí nám i zprávy od lidí, kteří bojovali s rakovinou a napsali nám, že písnička Zkouším žít jim dala sílu se s nemocí poprat. Jsou to pro nás velice silné vzkazy. Obecně se člověk cítí na světě malý, bezvýznamný, ale když dostaneme podobnou zprávu, vnímáme, že život a tvorba mají někdy hlubší smysl, než se může zdát.
Jsou i na novém albu motivační texty?
Rovenský: Jsou, ale obecně je to album pestré, jak po stránce textové, tak hudební. Pořadí skladeb je poskládané jako průběh života. Na začátku je nádech, následně noc a probouzení se do nového dne, posléze další etapy, které vedou k epilogu a smíření. Deska říká, že i když jsme různí, ve výsledku jsme stejní a identity jsou jen drobné rozdíly, které z nás tvoří originály.
Brejška: Na desce jsou některé texty, které jsou hlubší. Obecně máme rádi metafory. Třeba písnička Každou vteřinou může vypadat jako motivační, ale přitom je o egu a vlastně není moc pozitivní. Jsme nicméně rádi, když si lidé v textech najdou vlastní význam či příběh.
Na nové desce je jasný text písně Hurikán, jenž je o žárlivosti, Vodopád je o lásce v létě, které nikdy nekončí. Další jsou poetické i oddechové. Chtěli jsme, aby byly co nejvíce srozumitelné.
O čem je písnička Sám, další singl z nového alba?
Brejška: Pojednává o závislostech nejen na věcech, ale i na lidech. Každý je na něčem závislý a některé závislosti jsou samozřejmě špatné, ať už jsou ve vztahu k někomu, nebo něčemu jinému. Ale jsou i takové, které nejsou na škodu, ba naopak. Někdo si třeba už neumí představit život bez sportu nebo bez pletacích jehlic.
U klipu k této písničce jsme s režisérem Ondrou Kudynem poprvé využili speciálních efektů pro vykreslení samotné závislosti, kterou je v klipu metaforicky elektřina.
První album Trinity přineslo jasný kapelní zvuk. To nové je ale pestřejší. Byl to záměr?
Hrdlička: V hudbě se obecně všechno vyvíjí, my se samozřejmě vyvíjíme také, a tak bylo naší touhou zvuk z prvního alba rozšířit a posunout. Pandemie nám na to dala dost času, takže jsme všechno dlouho podrobně řešili.
Mohli jsme si hrát s detaily, hledat zvukovou rozmanitost a zároveň být současní. Podle mě, a to je na tom nejlepší, je na albu Identity hudba, kterou by od nás možná někdo ani nečekal. Přitom k nám přišla naprosto přirozeně.
Brejška: Rap, zpěv a melodičnost v našich písničkách nám v základu zůstaly. Naopak velký experiment byl nedávný projekt tří písní se třemi různými hosty.
Každá byla žánrově jiná, protože každý z nás tří se zhostil jedné. Eda si do písně Cíl pozval zpěvačku Katarínu Knechtovou, a já v ní nezpívám vůbec. V Karavaně, která byla v mé režii, hostují kluci z kapely John Wolfhooker a hostem písně Elegie, kterou měl na povel Dan, je skupina Mirai.
Původně jsme měli vydat tyhle tři skladby jako minialbum. Nakonec jsme od toho ale po dohodě s vydavatelstvím Universal Music upustili s tím, že je zařadíme na album k ostatním novým písničkám.
Dovedete si představit, že by se v Poetice nárazově rapu ujal Ondřej a melodického zpěvu Eda?
Rovenský: Protože vím, jak zpívám, tak si to představit nedovedu. Třeba by to ale Ondra zarapoval lépe než já, kdo ví?
Brejška: To by se asi nestalo, protože jsem kuřák, tím pádem mám slabší plíce a ty sloky bych takhle nezarapoval. Anebo ano, ale pak bych padl modrý v obličeji na pódium.
V některých písních se ale vzájemně doplňujeme, není to tak, že když má prostor jeden, ten druhý vždycky mlčí.
Máte za sebou šest let intenzivní práce. Co ta doba udělala se vztahy v kapele?
Hrdlička: Jsme stále přátelé a pojí nás touha tvořit. V posledních měsících jsme ale vyměnili kytaristu a bubeníka, kteří se rozhodli odejít. Noví členové, bubeník David Nevěčný a kytarista Jakub Šimon, kapelu svým nadšením ještě více nakopli. Mají obrovský drajv a nás tři to s nimi neskutečně baví.
Rovenský: Mezi námi třemi vždycky panovaly přátelské vztahy a jsme schopni se domluvit. Nepamatuju si na situaci, kdy bychom se dostali do bodu, z něhož by nebylo východisko.
Ale když jsme v roce 2019 objížděli dvakrát až třikrát republiku a každý víkend jsme spolu trávili na koncertech, určitá napětí se projevila. Pak přišel covid, mnohé koncerty byly zrušené a my se těšili nejenom na každý, který se uskutečnil, ale i na sebe. V tom stavu se nacházíme i teď.
Kdy své nové album pokřtíte?
Rovenský: Slavnostní křest proběhne 23. března v pražském klubu Roxy. O pár dnů později vyrazíme na turné, které začne 2. dubna v Olomouci a skončí 16. dubna v Pardubicích.
Může se vám hodit na Zboží.cz: