Článek
Vyhráli jste dvě vyhledávací soutěže, existujete devět let, ovšem výrazný průlom se vám zatím nepodařil. Mají to u nás rockové skupiny se zpěvačkou u mikrofonu těžké?
Je to dvojaké. V podstatě to dost fanoušků i lidí z hudební branže bere jako poměrně neotřelé a zajímavé. Bohužel nám ale už několikrát kvůli tomu někdo hodil klacek pod nohy.
V branži se pohybují především chlapi, a když nám někdo z nich řekne, že by nám nějak pomohl, většinou má vedlejší úmysly, které se týkají buď zpěvačky Sany, nebo houslistky Máši. Jakmile u nich nepochodí, odejdou.
To si asi o české scéně nic dobrého nemyslíte?
To určitě ne. Za ty roky se mi posunulo její vnímání. Od naivní představy, že všechno půjde hladce díky našemu úsilí, až ke zkušenosti, že nic není zadarmo a stojí to něco navíc.
Je řešením to, k čemu hudební průmysl směřuje, tedy k šíření hudby po internetu?
Podle mě u toho skončí všichni. Vy sám jste v článku o pirátech psal, že 95 procent hudby z internetu si posluchači stáhli zdarma. Lhal bych, kdybych řekl, že nestahuju. Je to realita.
Z čeho budou kapely žít?
Trend je fungovat z koncertů a prodeje suvenýrů. Mezi to už patří i prodej desek, protože většinu svých alb stejně prodáme po koncertech. Cédéčka se stala součástí doplňkového zboží.
Máte sílu takhle fungovat?
Určitě máme. Nechceme opustit to, co jsme za ta léta vybudovali. Hudba je motor, dost energie nám ještě zbývá. Strašně nás baví koncertovat. Když jsme na pódiu, vždycky odevzdáme maximum.
