Skupina Oceán: V každém je kus ženy a kus muže

K rozhovoru se dostavily tři čtvrtiny kapely, zpěvačka Jitka Charvátová, klávesista Petr Kučera a bubeník Jan Vozáry.

Kučera: Koncepce vykrystalizovala během natáčení. Kromě Femme Fatale jsme měli v záloze ještě další názvy, ale pak se nám z toho ta osudová žena nějak vyloupla. Hlavně díky vokálům, které jsou oproti těm na minulém albu Ve smíru propracovanější, Jitka si se zpěvy opravdu vyhrála.

Jinak je to pro mě sevřenější album než to předešlé. Bude to asi tím, že jsme na něm pracovali v kratším časovém období. Třeba já ze sebe vysypal úplně všechny nápady, které jsem měl nastřádané, a teď jsem úplně prázdný.

Charvátová: Podle mě je to animálnější, živočišnější album. Deska Ve smíru navazovala na starý Oceán, ale tady jsme prostě spontánně nechali vyvřít, co se v nás odehrávalo. Když přistoupíme na to, že v každém z nás je kus muže a kus ženy, tak předchozí album patřilo spíše té mužské části, zatímco Femme Fatale oslovuje tu ženskou. Takže je možné, že třeba mužům se tohle album bude vstřebávat trošku obtížněji.

Kučera: V téhle souvislosti bych rád připomněl, že třeba řecký hrdina Hérakleitos se převlékal za ženu. To je opět ilustrace toho, oč nám šlo a o čem mluvila Jitka. Propojení ženské a mužské stránky v každém z nás.

Kučera: To nepochybně, a teď budu trochu mluvit za textaře Petra Honse. Při textování nových písniček se nacházel v úžasném životním období, což se na nich nepochybně odrazilo.

Charvátová: Abych to upřesnila, Petrovi se narodilo dítě, takže i díky tomu je to šťastné album. Žena má dar v komunikaci uvolňovat napětí, což jsme chtěli dát i do skladeb.

Charvátová: Ano, to je přesně řečeno. Odhodila jsem veškeré mantinely, které jsem možná v minulosti měla. Přece jen jsem nastupovala do kapely po Petru Mukovi, takže jsem se možná podvědomě snažila trošku se do něj stylizovat. Na Femme Fatale ale tohle padlo, uvědomila jsem si, že můžu jít dál a nemusím se ničím omezovat.

Kučera: Těžko říct, pohybujeme se na tenkém ledě fabulace. Ale přiznám se, že sám takhle občas fabuluju...  Netuším, jak by to vypadalo s Petrem, ale mám za to, že bychom stejně spolupracovali i s Jitkou. Petr měl tenhle ženský prvek rád čili bychom k něčemu podobnému pravděpodobně došli.

Charvátová: Navíc tohle album občas zní, jako by bylo od kapely Shalom, asi i díky důrazu na ženské vokály. V písničce A vyjdi ven zpívají sbory Míša Klímková, Jana Feriová a Jana Badurová, které zpívaly právě v Shalom.

Vozáry: To je mimochodem jedna z nejstarších písniček Oceánu, pochází asi z roku 1986.

Kučera: V tom, že se paradoxně projevil jako největší oceánista z nás. Ve chvílích, kdy jsme blbnuli a chtěli zaexperimentovat, nás vrátil zpátky k našemu zvuku. Třeba skladba Golem měla původně takovou kabaretně-šansonovou polohu. My jsme jí pak ještě dodávali aranže ve stylu Dead Can Dance, ale tyhle úlety Armin ukočíroval tak, aby to zapadlo do celkového vyznění a koncepce.

Kučera: Teď jsme ve fázi, kdy připravujeme koncerty, sháníme sponzory, abychom mohli udělat scénu tak, jak si to představujeme.

Charvátová: Deska vyšla v prosinci, proto bylo jasné, že dělat křty v tuhle dobu je nesmysl. Každý má jiné starosti. Takže jsme si řekli, že je uděláme až po novém roce. Máme představu, že bychom hráli ve hvězdárnách v Českých Budějovicích, Praze, Bratislavě a Brně.

Kučera: Pokud by to klaplo, chtěli bychom udělat dvě verze koncertů. Jedna by se odehrávala přes den a pak by následovala noční, zadumanější, mystičtější.

Charvátová: V létě bychom rádi hráli na festivalech a podobně. Rádi bychom koncertovali i v místech, kde jsme ještě nebyli, aby se už konečně všichni ujistili, že je Oceán zpět.

Vozáry: Právě že ne. Já se snad každý víkend setkávám s muzikanty a všichni se mě ptají, co teď dělám, s kým hraju. S Oceánem, já na to. Cože, Oceán zase hraje? – zní zpravidla odpověď. No jo, už od roku 2011... Spousta lidí to pořád vůbec netuší.

Může se vám hodit na Seznamu: