Skupina O5 a Radeček: Prvoplánovou sladkost jsme odbourali

Tomino: Ještě ne. Bude to úplně poprvé.

Ondřej: Před pár měsíci jsme vydali singl Romantický smyčce, který je úspěšný. Hodně se hraje v rádiích a lidé ho mají rádi, což vnímáme i na našich koncertech. Jednou nás napadlo, že bychom kvůli téhle skladbě mohli nachystat koncert za doprovodu smyčců. Pomalu se to rozrostlo k představě o turné, a nakonec přišel nápad uspořádat ho, vzhledem k tématu písničky, v době kolem svátku svatého Valentýna.

Mnoho lidí nám potom začalo říkat, že je to blbost, protože Češi svátek svatého Valentýna moc neslaví. Navíc to prý sice bude příjemný večer pro zamilované, ale pro ty, kteří jsou sami, přitažlivý nebude. Jenže když se na ty koncerty začaly prodávat lístky, nic z toho se nepotvrdilo. V Šumperku jsme dokonce museli jeden koncert přidat a přestěhovat se do většího sálu.

Nepůjde o žádnou kýčovitou estrádu. Veškerou prvoplánovou sladkost jsme se snažili odbourat, na plakátech není žádné srdce, na koncertech nebudou poletovat květy růží. Chceme si to s fanoušky užít.

Tomino: Nebylo to od nás tendenční rozhodnutí, bylo spontánní. Smyčce nás totiž provázejí po celou kariéru. Naše kapela vznikla v roce 1994 poté, co se Ondra, Přemek Ptáček a Radeček Sekyra potkali v Šumperku na základní umělecké škole, kde hráli ve smyčcovém orchestru. Přemek a Radeček na našich koncertech stále berou housle do rukou a hrají na ně spolu. A v mnoha našich písničkách už ve studiových verzích smyčce jsou.

Ondřej: Kluci hráli na housle a já na kontrabas. Donedávna jsme spolu chodili hrát na půlnoční mši do Rudy nad Moravou, vesnice, která leží kousek od Šumperku. Hráli jsme tam na kůru Rybovu Českou mši vánoční. Máme to v sobě, jen nikdy nedošlo ke spojení kapely se smyčcovým tělesem. Možná by se to nikdy nestalo, ale píseň Romantický smyčce nás k tomu přivedla.

Tomino: Mám rád spíš, řekněme, mainstreamovou klasiku. Poslechnu si díla Mozarta, Smetany, Bacha a dalších. Když jedu autem, rád si naladím stanici Vltava, protože při klasice se mi dobře řídí. Vytváří to pro mě dobrou pohodu.

Ondřej: Mými oblíbenci jsou Haydn a Mozart, kteří ve svých skladbách psali jednoduché basové linky. Když jsem byl členem orchestru, jejich skladby jsem kvůli tomu hrál nejraději. V kapele ostatně hraju na baskytaru také jednoduše, je mi to blízké. Z moderních věcí se mi líbí projekt Adiemus, který reprezentuje novodobou klasickou hudbu.

Tomino: Radeček nejenom že v orchestru hrál, ale stále ho diriguje. A vystudoval orchestrální hudbu, takže se aranží chopil on. Má už hotovo, my jeho nápady připomínkovali, on nám buď vyšel vstříc, anebo ne, a poslal party filharmonikům. Příští týden nás čeká první velká zkouška.

Ondřej: Chtěli jsme hrát s kvartetem z našeho kraje, se špičkovým tělesem. Hledali jsme dlouho, a nakonec se nám podařilo spojit s instrumentálními mistry z Moravské filharmonie Olomouc, kteří vytvořili Ceremony String Quartet. Máme z toho radost.

Ondřej: Ano, budou. Řekl bych, že se takříkajíc nadechly, dostaly košatější výraz, ale nejsou jiné nebo zvláštní. Posluchači si je budou moci zazpívat tak, jak to dělají na našich běžných vystoupeních. Účast smyčcového kvarteta bude jejich nadstavba.

Tomino: Vybrali jsme samozřejmě naše největší hity. Sáhli jsme ale i po takových, které jsme na koncertech hráli málo, nebo dokonce nikdy. Většina z nich je už v původních verzích na albech postavena na smyčcích. Jde třeba o skladby Když hodně je málo, Nebuď smutný nebo Zůstaň. Ta poslední je duet s Klárou Vytiskovou a smyčce v ní mají silnou pozici.

Ondřej: Tomáš vždycky říká, že písnička Sex ve sprše vznikla na základě jeho osobní zkušenosti…

Tomino: To bylo ještě v době, kdy jsem měl doma sprchový kout. Dnes už bych ji nesložil, protože mám vanu. Ale vážně, musím říct, že nemám potřebu dávat do textů to, co prožiju. Spíš jsme už před časem zjistili, že se z textů zpětně dozvídáme, jaká byla kapela v době, kdy album vznikalo.

Například na desce Máš mě na svědomí z roku 2010 je asi šest písniček o chlastu a řada o tom, jak někam utíkáme. V té době jsme tak žili. Z poslechu dalších alb je patrné, že tyhle divné stavy nepokračovaly, naopak se měnily.

Naše poslední album Dobrý zprávy z roku 2019 je nejpozitivnější ze všech.

Tomino: Pro mě je to Vloupám se. Vyšla v roce 2014, v době, kdy jsme jako kapela byli v klinické smrti a byli jsme rozhodnuti skončit. Vloupám se byl poslední pokus, který vyšel. Hrál jsem ji na koncertech už asi tisíckrát, pořád ji ale prožívám a někdy mě u toho až mrazí.

Úplně přesně si pamatuji, jak vznikla. Jel jsem tenkrát jedno ráno vlakem do Prahy a už v Šumperku, jakmile jsem nastoupil, mi začala ta melodie hrát v hlavě. Zpíval jsem si ji až do Prahy, hned se mi vryla pod kůži.

Ondřej: Já si občas objevím nějakou starší písničku, na kterou jsem už zapomněl. Zaposlouchám se do ní a řeknu si, že je škoda, že zapadla, protože se povedla. Naprosto upřímně také přiznávám, že si velice vážím našich písní, kterým se povedlo stát se v téhle zemi hity. Pro kapelu našeho ražení je to nádherná věc.

Naše skladby vznikají v malém Šumperku, a některé si pak zpívají fanoušci v celé zemi, ve velkých městech i v zapadlých vesničkách. Přál bych každému muzikantovi, který o to stojí, aby zažil to, že si sedne do auta, pustí rádio a v něm hrají jeho písničku, anebo ji slyší hrát v restauraci, kam si zajde na večeři. Je to neskutečný pocit, kterého jsem se ještě nenabažil.

Může se vám hodit na Zboží.cz: Dobrý zprávy - O5 a Radeček, Pozdrav z Opičích hor - O5 a Radeček, Máš mě na svědomí - O5 & Radeček