Článek
Nightwork měli před vyhlášením cen Anděl čtyři nominace, z nichž tři proměnili ve vítězství. Čekali jste to?
Osobně jsem čekal, že asi nedostaneme žádnou cenu. Procházel jsem si jména, se kterými jsme byli nominovaní, a vyšlo mi, že na nás nic nezbude. Kdybych byl v akademii, asi bych nechal vyhrát někoho jiného. Myslím to naprosto upřímně. Také si upřímně myslím, že naše tři prvenství nebyla překvapením jenom pro nás, ale skoro pro všechny.
Proč byste jako akademik nechal vyhrát někoho jiného?
Protože my si děláme to svoje a moc nás to nevzrušuje. Mně osobně ale naopak vzrušují, tedy se mi líbí, například Toxique. Desku roku bych dal albu Mlýnské kolo v srdci mém Hany Hegerové.
Z nostalgie?
To vůbec ne. Její písničky jsem poslouchal už jako dítě a jsem přesvědčen o tom, že jsou na domácí scéně ojedinělé.
Komu byste jako akademik udělil sošku anděla za videoklip roku?
Ten bych dal nám, to je pravda.
Každá kapela má nějaký vývoj. My jsme teď tam, kde jsme, a za čas to může být úplně jinak
Nightwork je kapela, která na mě působí jako nějaký boční projekt. Každý její člen má jiné aktivity a spousta z vás je v těch aktivitách náležitě úspěšná. Jak vy osobně Nightwork chápete?
Když jsme vznikli, nebylo to nic. Byl to jen koníček. Postupně se ale naše tvorba začala líbit a kapela začala naše další aktivity omezovat. Za sebe musím říct, že jsem všechny své staré aktivity omezil natolik, že už dělám jen to, co mě baví, tedy divadlo a hudbu především. To je pro mě naprosto ideální stav. Podobně to mají všichni.
Počítáte i s tím, že se jednou někdo z kapely rozhodne věnovat něčemu jinému než Nightwork?
Stát se to může, ale momentálně je to všechno poměrně vybalancované. Nikdo z nás se nechce vzdát toho, co dělá. Myslím si, že kapele dost pomáhá i to, že jsme ochotni a schopni se domluvit třeba na tom, že nějaký čas nebudeme hrát, aby někdo mohl pracovat na něčem jiném.
To vám asi pomáhá publikum svými koncerty nepřesytit…
Myslím si, že když kapela hraje pořád, může to být na obtíž lidem i jí. Je lepší dělat méně koncertů dobrých než hodně normálních.
Z vaší tvorby mám pocit, že se v ní trochu sráží touha vyjádřit se umělecky s přece jen trochu přízemním kabaretním přístupem. Souhlasíte s tím?
Každá kapela má nějaký vývoj. My jsme teď tam, kde jsme, a za čas to může být úplně jinak. Děláme to tak, jak nás to baví, ale může se klidně stát, že se za pět let ohlédneme zpátky a řekneme si, že jsme byli úplní kr....i.
Jsem přesvědčen, že toho jsme a budeme schopni, sebereflexi určitě máme. Pravdu ale máte v tom, že my sami si už někdy říkáme, že by to možná chtělo trochu změnit, posunout se. Zatím to je takhle a uvidíme, co se stane. Buď budeme hrát dál, anebo třeba zanikneme.
Zaniknete?
To by zase nebyla až taková rarita. V dějinách pop music zanikly už i větší kapely.
