Skupina Nebe: Tak trochu začínáme od začátku

Harazin: Přihodila se spousta věcí. Odešel od nás baskytarista Vorvik, který měl kromě kapely práci, ve které se mu dařilo, a zvolil si kvůli ní jinou životní cestu. Jeho odchod byl naprosto přátelský, hrál s námi do doby, než jsme si našli náhradu v podobě Lukasze Febera.

Hledali jsme pak vlastní zvuk, skládali nové písničky a také jsme změnili vydavatelství, od Universal Music jsme přešli k BrainZone. Cítíme, že s třetím albem tak trochu začínáme od začátku.

Petrů: Je pravda, že jsme svůj zvuk v podstatě již definovaný měli. Chtěli jsme ho ale posunout dál, rozšířit. Skládali jsme písničky a zkoušeli spolupracovat s různými lidmi, díky čemuž jsme se několikrát dostali do situace, kdy jsme věděli, že krok, který jsme udělali, není správný.

Na novém albu jsou některé písničky, jejichž staré verze nás neuspokojily, a my je předělali. Dlouho jsme hledali způsob, jak pracovat tak, aby výsledek byl takový, jaký chceme.

Harazin: Původně jsme měli ideu, že budeme album nahrávat s různými producenty. Nakonec jsme zjistili, že nám nejvíce vyhovuje způsob práce Honzy Balcárka, jinak člena kapely Light & Love. Navíc jsme si sedli lidsky, což je pro nahrávání také důležité. Honza nám pomohl najít tu cestu.

Harazin: V předstihu jsme vydali singly Pláštěnky, Křižovatky a Zkus na chvíli mi lhát. První dvě jsou spíše příznačné pro naše období hledání, ale posledně jmenovaná už do konceptu alba dobře zapadá. Přestože si myslíme, že se jednotlivé písně od sebe vzájemně liší, pospolu tvoří celek, který charakterizuje nás současný zvuk. Na albu je také řada skladeb, které odrážejí naše zážitky a pocity z koncertů kapel, jež máme rádi. Například Mumford And Sons nebo Biffy Clyro. Nekopírujeme je, ale některé prvky z jejich tvorby nám jsou blízké. Na tuhle desku jsme pyšní.

Harazin: Už ne tolik. Kdysi jsme s tím bojovali, ale potom jsme zjistili, že někteří lidé mají neustálou potřebu někoho k někomu přirovnávat, a nechali jsme to být. Nemůžeme však říct, že je nám to ukradené, to bychom lhali. Pokud někdy v našem zvuku nějaká podobnost s Kryštof byla, nebylo to vědomé. Stalo se to kvůli tomu, že jsem já, spoluautor ve skupině Nebe, na písních Kryštofa vyrostl.

V posledních letech se nám už ale také stalo, že nám lidé řekli, že jim naše písně připomínají tvorbu kapel Mňága a Žďorp nebo Chinaski. Zrovna k Chinaski nás někdo přirovnal nedávno.

Harazin: Máme takovou dohodu, že si vzájemně dáváme na svou tvorbu zpětnou vazbu. Richard pro nás asi vždycky bude mentor, člověk, kterého si vážíme a jehož názor nás zajímá.

Harazin: Na začátku se nám slovo souřadnice tak líbilo, že jsme si ho zvolili jako název alba. Stejnojmenná písnička ještě neexistovala. Následně jsem navrhl, abychom měli na bukletu nebe nebo vesmír. Na to konto jsme se bavili o tom, že jsme kapela, která je v celém tom vesmíru nesmírně maličká, navíc se stále hledá.

Pak se ukázalo, že každá nová písnička nějakým způsobem pojednává o naší cestě v posledních třech letech, a díky tomu jsme vymysleli, že křest alba proběhne v Planetáriu v Ostravě. Písnička Souřadnice vznikla někdy v mezičase. Všechno přicházelo zvolna a samo.

Harazin: Původní obal byl postavený na principu noční vesmírné oblohy. Všem se líbil, ale zvukový inženýr Ecson Waldes nám řekl, že mu na něm chybí nosný prvek, kvůli kterému by si lidé obal zapamatovali. Vymysleli jsme tedy lodičku, která vlastně také znamená cestu.

Petrů: Přesně tak, je ve všech. Snažili jsme se napsat co nejlepší písničky, byli bychom rádi, kdyby se lidem líbily a některé se třeba staly hity. Nad tím vším byly ale při jejich tvorbě skutečné prožitky a emoce, které nás potkaly. Vše je osobní.

Petrů: Vždycky je dobré, když je v písni osobní otisk. Stejně tak mám rád, když je výsledný přesah obecnější. Osobně jsem vždy nadšený z toho, když se umělec takříkajíc otevře. Není to podmínka k tomu, abych ho respektoval, ale mám to rád a myslím si, že to k umělecké tvorbě patří.