Článek
Oslavujete pět let existence. Podařilo se vám naplnit ambice, které jste při zakládání formace měli?
Já osobně měl před pěti lety jediný cíl: co možná nejlépe nazpívat první desku. Dál jsem se nedíval, nikdy jsem o budoucnosti neuvažoval. Když jsme ale loni chystali naše 4DVD Lazzy Youth Old Beggars a probírali se nejrůznějšími dochovanými videozáznamy, tak jsme zaslzeli nad tím, co všechno se nám za těch pět let podařilo.
Byl jste od začátku přesvědčen, že Monkey Business je "vážný" projekt?
Byl jsem si tím jist, dokonce i přesto, že se říkalo, že jde jen o další projekt Romana Holého. On ale chtěl mít ještě jednu kapelu, do které mě přijal. Věděli jsme, že nevyjde jedna deska a bude konec.
Hudba Monkey Business je snadno rozpoznatelná. Pojmenujte ingredienci, která to způsobuje?
To je spíš otázka pro vás, ne? Ale kdybych se měl zamyslet... aniž bych chtěl upřednostňovat Tonyu Graves a sebe, strašně moc dělá hlas. To je charakteristická věc. Je málo kapel, které poznáte podle hudby. Já osobně znám jen jednu - Queen. Když kytarista Brian May hrábne do strun, hned vím, o koho jde. Má neuvěřitelně charakteristický zvuk. Nevím, jak to dělá, ale když jsem byl nedávno v Praze na koncertě Queen, zase to tam bylo.
Velmi osobití jsou také hosté na vaší nové desce Kiss Me On My Ego.
To máte pravdu. Například David Sanborn je jeden z mála saxofonistů, který má tak neuvěřitelně charakteristický tón, že ho poznáte během pár sekund. Mimochodem, úplně nejcharakterističtější muzikant je Stevie Wonder s foukací harmonikou. Nerozumím tomu, ale vždycky ho hned poznám. A přitom je foukací harmonika nástroj, který má jeden daný zvuk.
Ve dvou písních na desce hostuje bývalý zpěvák a baskytarista skupin Deep Purple a Trapeze Glenn Hughes. Proč jste ho oslovili?
V kapele nekriticky obdivujeme jeho zpěv na desce Deep Purple, Come Taste The Band z roku 1975. Doslechli jsme se, že tu má koncert a napadlo nás být drzí a vlézt mu do šatny. Bylo to bez potíží, byl vlídný. Dali jsme mu naše cédéčka, on si je pustil a po krátkém přemýšlení řekl, že do toho jde.
Jaká to byla zkušenost?
Hughesova návštěva a možnost s ním natáčet byly téměř nejúžasnější zážitky mého života. Staral jsem se tu o něho. Vyzvedl jsem ho autem v Budapešti na letišti, zajistil jsem ubytování, ukázal jsem mu Prahu a jeden den jsem s ním strávil úplně celý. Povídali jsme si o zpěvu, o jeho minulosti, o náladách v Deep Purple. Bylo to pro mě jako procházet se s Mickem Jaggerem z Rolling Stones.
O čem je písnička Slapstick?
O mně, o Pavlovi Mrázkovi z kapely a o naší společné závislosti na televizní obrazovce. Je to neuvěřitelně zamilovaná písnička. Když si poslechnete text, a proto se na ni asi ptáte, řeknete si, jestli jsou Monkey Business opravdu tak fádní. Ano, je to samé klišé. Ale na konci vám dojde, že to zpívá muž televizní obrazovce.
Pro mě je také důležitá písnička Concrete Illusions. Je věnována našim maminkám. Je to také jedna klišovitá věta vedle druhé, ale jelikož je určená matkám, dostává to pro mě úplně jinou dimenzi.
Máte na mysli maminky vaše, anebo maminky spojené s kapelou, tedy matky vašich dětí?
Mysleli jsme na všechny, ale hlavně na naše. Mají to těžké, obzvlášť v období puberty dítěte. Celý život věnují nějakému klackovi, a pak mu je najednou šestnáct, mutuje a říká, že ho nic nezajímá. Jde na koncert, vrátí se až ráno a máma se doma klepe strachy. Je to období, kdy děti na mámy kašlou. Cítím to na sobě. Vím, že svou mámu strašně zanedbávám, protože mám jiné starosti. Vidím se s ní sotva jednou týdně a určitě ji to strašně mrzí. Nezaslouží si to, protože kdybych selhal, někoho okradl nebo nedejbože zabil, ona by mě nikdy neopustila. Bude za mě bojovat do poslední chvíle. Všechny mámy si takovou písničku zaslouží.
Odkud je název desky Kiss Me On My Ego?
Ten termín použil zpěvák George Clinton na jednom koncertu, který máme na DVD. Hrozně se nám to líbilo. Všichni máme ego a z každého nějakým způsobem tryská. Myslím, že je dobré ho rozumným způsobem držet na uzdě. Spousta lidí to nedělá a jsou pak nepříjemní svému okolí.
Monkey Business: Kiss Me On My Ego
Líbání ega v pasti
Monkey Business patří k nejplodnějším skupinám u nás. Během pěti let vydali čtyři alba a reprezentativní 4DVD. Jednou však muselo dojít k tomu, že se stroj zadrhl a přestal dobře klouzat. Stalo se to na novince.
Ne že by kapela ztratila něco ze svého nadhledu, který je především v přímočarosti a jednoduchosti textů. Ne že by přestala ovládat své hudební schopnosti, naopak mnohem více vytáhla rytmiku a od její jistoty se odráží k melodiím.
Problém je ve stereotypu, který kolekce přináší. Monkey Business jako by nevěděli, jak doplnit klíčové melodie: prostor mezi jejich opakováním se občas tváří neuměle, jako pouhá výplň. Vědoma si toho opakuje kapela často dlouze tažný nápad a nabírá tak avízované monotónnosti.
Silných melodických motivů navíc není tolik jako na minulých deskách (Chick Flick, Concrete Illusions). Poněkud samoúčelná je i plejáda hostů. Zapojil se každý, kdo šel kolem, leč kdo jsou ti Monkey Business? Rytmika? Ruppert?
Kapelu nicméně nadále zdobí výtečné individuální výkony a nesporně i chuť vydávat desky tak často.
Sony BMG, 61:53