Článek
Program je následující: 29. 3. Planá nad Lužnicí, 30. 3. Třebíč, 5. 4. Ústí nad Orlicí, 6. 4. Mladá Boleslav, 12. 4. Cheb, 13. 4. Kadaň, 19. 4. Vratislavice, 20. 4. Trutnov a 23., 24. a 25. dubna pražský Lucerna Music Bar. Na otázky odpověděli kytarista Tomáš Polák a bubeník Jan Hladík.
O svých turné hovoříte jako o mejdanech. Do jaké míry jimi skutečně jsou?
Hladík: Mejdan je pro nás nedílnou součástí koncertu. Akt mejdanu začne už ve chvíli, kdy si v Praze sedneme do dodávky, naše energie se začnou potkávat, vedou k nabuzení na koncert a ten je pak jeho vrcholem.
Koncert kapely Mig 21 je i vizuální zážitek.
Polák: Během koncertu je to i dřina, ale mejdan nastane a pokračuje i po něm. Vybrali jsme si to, chtěli jsme to, máme to.
Mění se nějak podoba onoho mejdanu postupem času?
Polák: Na pódiu v podstatě ne, jeho hladina je stabilní. Mnohokrát dokonce končí ne úplně drobnými zraněními. Náš zpěvák Jirka Macháček si například v pražském Lucerna Music Baru loni na podzim při elegantním odskoku z odposlechové bedny natrhnul lýtkový sval. Přesto vydržel, koncert dozpíval a tím pádem udržel úroveň mejdanu.
Hladík: Mistrem na zranění je ale v naší kapele trumpetista Pavel Hrdlička. Na kontě má mnoho krásných zaškobrtnutí, pádů ze scény a podobně.
Stalo se někdy, že jste kvůli zranění koncert nedohráli?
Polák: To se nikdy nestalo, i když jsme mnohokrát měli namále. Náš bývalý baskytarista Tomáš Kurfürst míval dokonce takové problémy, že koncert tak tak dokončil. Vždycky to ale ustál, dokonce i s vykloubeným kolenem. Nikdy se kvůli tomu vystoupení nezrušilo nebo nezkrátilo.
Hladík: Vzpomínám si ale, že jsme jednou nedokončili písničku. Nevím už, kdo na tom měl největší podíl, nicméně ve finále to bylo zajímavější, než kdybychom ji dohráli. Neočekávané události jsou kořením života. Ačkoli lidé od nás možná i očekávají věci, které nejsou standardní.
Polák: Snažíme se držet hesla, které nám vtloukal do hlav právě Tomáš Kurfürst. Tvrdil, že kšeft je svatý, pouze smrt omlouvá.
Na pódiu působíte jako skvělá parta. Je to tak?
Polák: Považujeme to za základ. Abychom si dokázali udržet zdravé vztahy, je to nutné. Samozřejmě se občas vytvoří různé názorové frakce, které proti sobě vytáhnou do boje, občas dochází i k hádkám. Naším krédem ale je zůstat přáteli za všech okolností.
Hladík: Myslím si, že postupem času se zmenšují ega jednotlivých členů. Každý si v kapele našel svou pozici a tím pádem prostor, ve kterém je dobrý a realizuje se v něm. Výsledkem je to, že spolu stále jsme a vážíme si toho.
Tomáš Polák je především autorem písní, Jiří Macháček textů. Jaké jsou role dalších?
Hladík: Pavel Hrdlička je povoláním filmový střihač, takže stojí za technickým zpracováním našich videoklipů, stará se o vizuální prezentaci skupiny i koncertů. Já se starám o chod kapely a management, Matej Benko spolupracuje s Tomášem na hudbě.
Mig 21 si koncerty náležitě užívají.
Polák: Baskytarista Adam Stivín funguje jako skvělý navigátor, především ve chvílích, kdy naše dodávka bloudí. Má také funkci jakéhosi zpochybňovače a podrývače mnohdy již stabilních věcí. Díky tomu tu a tam ověřujeme, jestli je nějaká skladba či její aranž funkční. V kapele to není moc populární, ale místo to v ní má.
Dáte na jeho názory?
Polák: Jak kdy. Ale už se stalo, že jsme na základě jeho pochybností konstatovali, že má pravdu, a s danou věcí jsme začali pracovat jinak.
V minulých letech jste čelili názoru, že v čele vaší skupiny je Jiří Macháček, úspěšný herec a populární osobnost, a vy na něj poutáte pozornost. Trvá to?
Polák: Mig 21 jsme založili v roce 1998, v době, kdy byl Jirka málo známý herec, populární tak maximálně v Praze. Vznikl čistě z naší potřeby mít kapelu, protože to byla naše dávná touha. Neměli jsme žádný vyšší ani nižší cíl.
Když jsme se začali stávat známými a Jirka už byl známý herec, ze strany médií byla snaha to nastavit tak, že Mig 21 je Jirka a jeho chlapci. V kapele jsme to ale nikdy neřešili.
Hladík: Díky tomu vztahy mezi námi vždycky fungovaly skvěle. Kromě toho je Jirka chytrý a umí číst mezi řádky, takže nikdy nepropadl dojmu, že Mig 21 je jeho kapela.
Tvrdíte, že její vznik byl vyvrcholením vaší touhy nějakou mít. Když přišla popularita, změnili jste přístup, snažili jste se být profesionálnější?
Polák: Nikdy jsme takhle neuvažovali. Vždycky jsme byli rádi, že se máme rádi a chceme spolu skládat a hrát písničky, které považujeme za dobré. Zajímavé je, že když jsme se s Jirkou jako autoři shodli na tom, že skladba, kterou jsme právě dokončili, je dobrá, líbila se i zbytku kapely. Vždycky jsme to dělali nejlépe, jak jsme v danou chvíli uměli.
Tomáši, později vás oslovovali i jiní interpreti, abyste jim napsal písničky. Byla to satisfakce?
Polák: Bylo to příjemné. Nikdy jsem nikomu žádnou svou píseň nebo práci necpal, vždycky za mnou přišli a požádali mě. Díky tomu jsem si mohl vyzkoušet autorství v různých žánrech.
Vzpomínám si, že když jsme pracovali s orchestrem, měl jsem pocit, že v životě nebudu schopen napsat pro něj aranž. Ale zkusil jsem to, a když jsem výsledek představil profesionálům z orchestru, řekli mi, že by to takhle nikdy neudělali, protože pravidla pro aranžování pro orchestr jsou jiná. Dodali ale, že jim to přijde zajímavé a nechají to tak.
Mig 21 skvěle nastartoval druhý den. Na snímku zpěvák Jiří Macháček.
K podzimní části turné jste loni vydali písničku Hurá! Máte nějakou k jarní části?
Polák: Máme dodělanou jednu novou a doufám, že ji na koncertech budeme hrát. Jsme ve fázi diskusí o její formě, Jirka Macháček chce například tři sloky a já jen dvě.
Pokud se nám podaří dojít ke shodě, rádi bychom ji hráli. Pracovně se jmenuje Hyjé, mezku a je to takový westernový žánr, reminiscence na obrázky Zdeňka Buriana ke knize Vinnetou.
Hladík: Jarní série koncertů se ale pořád jmenuje Hurá! Tour a vizuální podoba scény bude stejná jako na podzim.
Chystáte nové album?
Polák: Náš dlouhodobý plán je ho vytvořit. Momentálně jsme ve fázi sběru písní, máme jich pět. Letos bychom chtěli dopsat další a příští rok, případně v roce 2021, desku vydat.
Loni jste měli dvacet let, ale moc jste je neslavili. Proč?
Hladík: Správná dáma svůj věk neprozrazuje a neděláme to ani my. Nikdy jsme neměli pocit, že bychom měli akcentovat nějaké své výročí. Navíc mejdan stále trvá.
Může se vám hodit na Zboží.cz: