Článek
Spolu s Filharmonií Hradec Králové se Lucie v nových aranžích svých písní představí také 20. října v Bratislavě, 26. října v Pardubicích a 5. listopadu v Brně.
Na otázky týkající se nejenom koncertního turné odpověděli tři momentálně zdraví členové kapely: zpěvák a kytarista Robert Kodym, baskytarista P. B. Ch. a klávesista Michal Dvořák.
Co přesně se s Davidem Kollerem stalo?
P. B. Ch.: V pondělí ráno jsem se vzbudil a podíval se do telefonu na rozvrh dne. První zpráva, která se mi tam objevila, byla od Davida Kollera. Napsal, cituji: Koncert Lucie zrušen! Hlasivky v p…i, sorry. David.
Samozřejmě jsme se zajímali, jestli je v pořádku. Naše produkční nám sdělila, že mu skutečně takříkajíc odešly hlasivky a není schopen vystoupit.
Dvořák: Hlasivky jsou sval, a když odejdou, je to průšvih. Neexistuje rychlá metoda, jak to napravit. Jediná šance je klid a léčba.
Stalo se vám už někdy, že jste ze stejného důvodu museli odložit koncert?
Dvořák: Co vím, nikdy jsme nepřekládali ani nerušili koncert ze zdravotních důvodů.
Kodym: Když už jsme to museli udělat, bylo to kvůli počasí.
Vaše turné se v minulosti konala s výraznými časovými odstupy. Loni a letos jste ale vystupovali poměrně hodně. Jaké to pro vás bylo?
Kodym: Tu na naše poměry velkou četnost koncertů způsobil covid-19. Loni jsme odehráli sérii vystoupení Dotkni se Lucie, letos Chci zas… Byli jsme na nich takříkajíc blíž lidem, konaly se v nádherných prostředích ať už přírodních, nebo architektonických.
Dvořák: Množství koncertů nám samozřejmě nevadilo, jsme muzikanti a hrát je pro nás svaté. Já si na tom vážil i toho, že jsem viděl víc své kolegy ze skupiny a s potěšením se přesvědčoval, že jsou stále živí, zdraví a s chutí do hudby i života.
Prohlížíte si města, do nichž během koncertních turné přijedete?
P. B. Ch.: Obvykle se po nich rád procházím. Hráli jsme ale i v takových, ve kterých jsem raději moc nevycházel. Jednou se mě Michal, který přijel později, ptal, jestli má ve městě, v němž jsme ten večer měli koncert, v nějakém hotelu přespat. Poslal jsem mu pár motivačních videí a on se rozhodl v noci po vystoupení odjet. Nebudu říkat, ve kterém městě se to stalo. Zapomněl jsem to. Stejně tak jsem bohužel zapomněl, kde mě to okouzlilo.
Kodym: Mně osobně se líbila slovenská Levoča. Měli tam tak krásný kovaný barokní kanál, že jsem si ho vyfotil a nechal si podle té fotky ukovat repliku.
Dvořák: Já poklopy od kanálů sbírám…
Poklopy od kanálů?
Dvořák: Přesněji jejich fotky. Jezdím po světě a fotím si je. Dá se podle nich mimo jiné zjistit, jak bylo či je dané město bohaté. Dobré kanály nesmrdí, všechno jimi odteče. V chudých městech z nich naopak po bouřce teče všechno ven. Kanály jsou prostě zajímavé.
K návštěvám měst, v nichž hrajeme, bych chtěl dodat, že když jsme letos byli s Lucií na turné, moji synové Míša a Franta měli prázdniny. Občas jsem je i svou ženu vzal s sebou a někde jsme po odpolední zvukové zkoušce vyrazili do okolí.
Rád vzpomínám třeba na Loket. Vzali jsme si paddleboardy a mezi zvukovkou a koncertem sjížděli Ohři. Totéž jsem udělal sám v Českém Krumlově. Někdy jsme si s sebou vzali i kola. Byla to nádhera.
V roce 2002 jste odehráli koncert Lucie v opeře ve Státní opeře Praha. Jak ten nápad tehdy vznikl?
Kodym: V té době byly v módě unplugged koncerty. Na televizní stanici MTV běžel pořad MTV unplugged a já měl dojem, že tak začali hrát všichni, i české kapely. Měl jsem to také v hlavě, nicméně jsem věděl, že by se mi nelíbilo dělat něco, co dělají všichni ostatní. V roce 2002 přišel náš manažer s nabídkou od jedné společnosti, že by chtěla podpořit zajímavou jednorázovou akci naší kapely.
Rozhodli jsme se pro spojení s orchestrem a mě napadl název Lucie v opeře. Předesílám, že se uskutečnily koncerty dva. Předpremiéra byla ve Slovenském národním divadle v Bratislavě a potom jsme hráli ve Státní opeře.
Nelitovali jste toho, že v Čechách proběhl jen jeden koncert?
P. B. Ch.: Přípravy byly náročné, měli jsme spoustu zkoušek, investovali jsme do toho mraky peněz i času, takže jsme si po vystoupení ve Státní opeře řekli, že je škoda, že už je po všem. Potom jsme si ale našli jinou práci a už se k tomu nápadu nevraceli. Já osobně na to spojení dokonce trochu zapomněl.
Kodym: Že jsme hráli unplugged se symfonickým orchestrem a hosty z oblasti bluegrassu a vážné hudby, mi přineslo tolik nervozity, že jsem byl po vystoupení ve Státní opeře rád, že to máme za sebou a nikdo to nějak významně nepokazil. Byl jsem nicméně překvapen, že album se záznamem koncertu, které pak vyšlo, bylo tak úspěšné.
P. B. Ch.: Dodnes nám hodně lidí říká, jestli bychom ho pro ně nemohli někde sehnat, že není k dostání. No a my jim teď můžeme konečně říct, ať jsou v klidu, že vyjde nové.
Myslíte záznam z aktuálního turné Lucie v opeře?
P. B. Ch.: Přesně tak. Stěžejním materiálem na něm bude koncert. Opepří ho bonusy, na kterých dělala spousta lidí. Celý mix z natáčeni Lucie v opeře 2022 na koncertech zajistí Jacob Hansen z Dánska, který spolupracuje se světovými skupinami. Kontakt na něj nám dal náš kamarád Nikolas Krofta, který dělá manažera skupině Helloween a ještě dalším skupinám. Album vyjde u naší gramofirmy Universal Music.
Máte ze členů symfonického orchestru respekt?
Kodym: V rámci sociálního dědictví, které nám předávali rodiče a naše společnost, jsme zpočátku skutečně byli trochu nervózní z každého člena orchestru. Jenže potom jsme zjistili, že jsou jako my, a někteří mají dokonce dost peprný slovník. Přehnaný respekt jsme už ztratili. Hudba je překrásná a nádherná a je jedno, jaký je to žánr.
Dvořák: Označení vážná hudba se používá jenom v Čechách a je to nešťastné pojmenování jedné krásné hudební disciplíny. Raději jí říkám klasická hudba. V době, kdy vznikala, to byla současná hudba, jejíž autoři věděli, že večer bude candrbál nebo za pár dnů sláva u dvoru, a napsali pro tu příležitost skladbu. Tak to dělal třeba Mozart. Z ekonomických a marketingových důvodů se pak z klasické hudby vybudovalo cosi noblesního a výsadního.
Měl jsem to štěstí, že jsem pracoval s řadou zajímavých zahraničních hudebníků. Rád vzpomínám třeba na Tinu Guo. Je to sólistka od Hanse Zimmera, zároveň vystupuje ve filharmonii v San Diegu a také hraje v thrashmetalové skupině Running Blood. Jeden večer si navlékne krásné šaty a s velkým symfoňákem hraje na violoncello klasické skladby, další večer na sebe vezme kožený oděv a mastí thrash metal. Poznal jsem ji, když u nás byla s projektem Cirque du Soleil’s Michael Jackson: The Immortal World Tour. A všechny své hudební aktivity miluje. Jak říká Robert, hudba je jenom jedna.
Jsem nicméně rád, že na turné Lucie v opeře hrajeme s Filharmonií Hradec Králové a tím pádem mohu být ve společnosti lidí, kteří od pěti let cvičí na svůj hudební nástroj tři a více hodin denně. A navíc je vede skvělý dirigent Kryštof Marek. Je to pro mě svátek.
P. B. Ch.: Někdy z toho mám husí kůži, je to skvělý pocit. Na naše koncerty s filharmonií ostatně chodí i jiní lidé než na ty ve standardním obsazení.
Jsou aranže skladeb letos stejné jako v roce 2002?
Dvořák: Ne, jsou nové. Dělali je Kryštof Marek a Michal Nejtek, sbory měl na starosti Roman Pallas. Podstatnou roli v tom hraje i to, že zatímco jsme před dvaceti lety hráli jen se smyčcovým tělesem doplněným o tympány, tentokrát máme kompletní filharmonii.
Kodym: Do našich balad se nabízí varanžovat symfonický orchestr, který je umocní, a ony jsou krásnější. Baví mě ale i to, že naše písně, které jsou temperamentní a divoké, symfonický orchestr rozdivočí ještě víc.
Máte i letos nějaké hosty?
Dvořák: Řadu let spolupracujeme s Nadací Terezy Maxové dětem Teribear a jejím prostřednictvím s dětským domovem v Mostě. Tereza mi jednou vyprávěla, jak si z dovolené přivezla přívěsek a dětem tam řekla, že když ho chytnou a budou si něco přát, splní se jim to. Chtěly hračky, bonbony a podobné věci, jen dvanáctiletá Terezka, která krásně zpívá a má absolutní sluch, Tereze pošeptala, že by se ráda dostala na konzervatoř.
Všichni víme, jak je to těžké, ale Tereza Maxová se rozhodla, že jí maximálně pomůže. Zavolali jsme si a domluvili se, že Terezku vezmeme na naše koncerty a ukážeme lidem, že opravdu umí zpívat. Také jsme slíbili, že se poptáme po dobrých učitelích, kteří by se jí věnovali. Věřím, že jí tak pomůžeme její sen splnit. Shodou okolností s námi zpívá v písničce Sen.
Může se vám hodit na Zboží.cz: Lucie - Lucie [LP], Best Of - Lucie [2CD + DVD], Větší než malé množství lásky - Lucie [CD], Pohyby - Lucie [CD]
