Článek
Na otázky Práva odpověděli zpěvák a kytarista Albert Černý a baskytarista a klávesista Jeroným Šubrt.
Jak skladba Friend of a Friend přišla na svět?
Černý: Vznikla na takzvaném songwriting kempu a bylo to vůbec poprvé, kdy jsem k psaní písničky pro kapelu Lake Malawi pustil někoho jiného. Na skládání se podíleli ještě Jan Steinsdörfer, současný klávesista skupiny Chinaski, a polský producent Mikolaj Trybulec. Je to naše společná věc. Psaní písní je pro mě velmi osobní a autobiografické, ale tentokrát jsem se víc otevřel.
V čem je ta píseň pro skupinu Lake Malawi jiná?
Autoři, kteří ji se mnou skládali, do ní přinesli trochu modernější sound, který se blíží například tvorbě americké skupiny Maroon 5. Jsou v ní ale pořád osmdesátkové syntezátory a má retro nádech. Nepřeháněli jsme to ani s produkcí, takže podle mě je v ní pořád takový ten pocit nezávislosti.
Když vznikala, nepřemýšlel jsem o tom, jestli bude zapadat do našeho repertoáru. Pustil jsem to z hlavy, protože jsem si byl vědom toho, že skládám s někým jiným a výsledek může být barevný v porovnání s tím, co jsme s Lake Malawi do té doby dělali. Jakmile bylo hotovo, poslal jsem písničku ostatním klukům z kapely a oni mi řekli, že je baví.
V rámci prezentace skladby v době, kdy se v národním finále Eurovize hlasovalo, jsme si ji zahráli živě v pražském metru. Ohlas byl z mého pohledu úžasný, lidé reagovali velmi pozitivně.
Lake Malawi
Mezi osmičkou národních finalistů byla skupina Lake Malawi přece jenom nejznámější, tím pádem mohla být mírným favoritem. Věřili jste, že postoupíte?
Šubrt: Hlavně jsme věřili písničce, protože celá soutěž je právě o ní. Když přišel Albert s tím, že ji přihlásíme do Eurovize, nadchlo nás to.
Černý: Musím uznat, že jsme mohli být mírnými favority právě kvůli tomu, že jsme známější než ostatní národní finalisté. Na druhou stranu jsme ale udělali to co ostatní. Vybrali jsme písničku, o které jsme byli přesvědčeni, že je výborná a má šanci, a potom nám už pomáhali naši fanoušci, kteří pro nás hlasovali a přesvědčovali své blízké, aby to udělali také. Pomohli nám i naši kamarádi, kteří jsou aktivní na sociálních sítích.
Konkrétně bych chtěl pozdravit Leoše Mareše, se kterým jsem zpíval v pražské O2 areně jako host na jeho dvou koncertech. Naše písnička se mu líbila, a přestože byl zrovna na dovolené, sdílel nám ji.
Loni skončil Mikolas Josef na Eurovizi v Lisabonu šestý. Znamená to, že na letošní ročník pojedete jako zástupci země, která už není takový outsider, jakým byla v minulých letech. Je to pro vás svazující?
Černý: Podle mě je to trochu svazující. Už třeba proto, že nejsem tak dobrý tanečník jako Mikolas Josef. V první řadě je to ale výzva. Teď se začneme na soutěž připravovat a pořádně na sobě zapracujeme. Chtěl bych, aby si lidé, kteří pro nás v národním finále hlasovali, řekli, že udělali dobře, když nám svůj hlas dali.
Může se vám hodit na Zboží.cz: