Článek
Existoval Ježíš Kristus?
Klempíř: Myslím, že existoval. Transport myšlenek nemůže být tak silný, aby zhmotnil a připsal ty známé příběhy osobě, která nikdy nebyla. Možná nevypadal jako barokní mušketýr. Možná vypadal tak, jak vypadali Semité v roce 0, byl to tedy menší, snědý, černovlasý a vousatý člověk s uhrančivým pohledem, ale myslím, že existoval.
Jsou studie, které tvrdí, že existence Ježíše Krista je mýtus a on nikdy nebyl. Jsou však také studie říkající, že to nebyl Semita, ale indický jogín, který předvedl zmrtvýchvstání, protože mu to znalost jógy umožnila. A existuje i řada jiných studií, z čehož vyplývá, že osoba Ježíše Krista všechny fascinuje. Je to moderní kult, který je moderní už dva tisíce let.
Holý: Ježíš Kristus je největší rocková hvězda všech dob.
Viktořík: Podle mě existuje jak v kom a jak kdy.
Klempíř: No a protože je idea o jeho existenci tak silná, dovolili jsme si na ni s J. A. R. udělat parodii.
Na albu je stejnojmenná skladba, která svým obsahem jeho koncept neurčuje, pouze mu dala název. Nikdy předtím ale J. A. R. ještě nenatočili hudebně ani textově tak pestrou desku. Byla právě tohle vaše ambice, váš koncept?
Klempíř: Je to přesně tak. Na první pohled každý slyší, že skladby na albu jsou pro J. A. R. typické. Jsou v nich dechové nástroje, šlape to, je to funky, střídají se v nich hlasy… Když si ale poslechnete písničku, která se jmenuje Poslední rváč, dojde vám, že takhle J. A. R. opravdu nikdy nehráli. I proto je na konci, je to koruna celé desky.
Holý: Koncepční album to určitě není. Pro mě jako tvůrce hudby ale bylo velkou výzvou, koneckonců jako počátek tvorby každé nové desky. Nejde jen o funky, což je základ naší tvorby. I všechny další žánry jsou už tak vybrakované a využité, že složit něco trošku vzrušivého, co nic už nahraného nepřipomíná, je těžká věc.
Máme ale tu výhodu, že jsme umělecky vzletnější než řada jiných muzikantů a kapel, kteří jsou svázaní fazonou jediného zpěváka, jenž má dané a současně omezené výrazové prostředky. My máme zpěváky tři a v podstatě můžeme v tomto ohledu kamkoli.
Chtěli jste být na novince jiní?
Holý: Ano, chtěli. Jiní a překvapující. Svým spoluhráčům jsem to hned na začátku nastínil a oni, kromě Oty a Michala, z toho byli trochu vyděšení. Když pak přicházely první nástřely písní, ptali se, jestli nejsou příliš zlé, tvrdé nebo robotickochemické. Říkal jsem jim, že hrát jenom staré funky není správná cesta a ať mi důvěřují, protože nám to určitě bude slušet. No a teď jsou z desky nadšení.
Chci tím říct, že i po tolika letech na scéně musíme o hudbě neustále přemýšlet. Chceme totiž kapelu nadále představovat v tom nejlepším a nejsvěžejším světle.
Viktořík: Nikdy jsme nedělali čistý funk nebo čistý rap. Jestliže mají tyhle styly nějaké zákonitosti, pak v našem podání ne. Nemáme hranice, takže vždycky děláme to, na co máme chuť. Díky svobodomyslnému přístupu k tvorbě si to můžeme dovolit.
Holý: Na albu je například písnička ve stylu electro boogie. Já osobně boogie miluju, miluju pohyb, který k němu patří. Těším se, až ji budeme hrát naživo, a věřím, že bude dobře fungovat.
Máme tam i klasickou popovou baladu Šedesát. Měli jsme na ni chuť, a tak jsme ji nahráli. Nechceme se opakovat. I proto jsme například vymysleli punkový obal alba.
Dost punkové jsou vlastně i vaše texty. Jak o nich smýšlíte?
Klempíř: Hodně jsem o nich v poslední době uvažoval. Myslím si, že kdyby v nich nebyly ty prasácké výrazy, které v nich jsou, byly by vlastně countryové. Ačkoli si to nepřeju, tak ze mě v poslední době čím dál tím víc padají nerapové a nefunkové texty.
Holý: Já v nich přesto od samotného začátku naší kapely spatřuji genialitu, jakou u žádných jiných nenacházím. Přitom to pro mě vlastně nejsou pracovně snadno uchopitelné věci.
Otovy texty mají, obrazně řečeno, většinou tvar trojúhelníku. Do taneční hudby, kterou děláme, ale potřebujeme texty ve tvaru čtverečku. Proto se s Otou často přetlačuju a nutím ho jeho trojúhelníčky přepisovat do čtverečků. Naopak Michael to umí. Jeho texty jsou naprosto precizní čtverečky.
Přesto tvrdím, že je pro kapelu lepší, když se autor hudby a textař přetlačují, protože výsledná matérie rozhodně stojí za to.
Vznikají vaše texty původně jako básně?
Klempíř: V mém případě ano. Ostatně to, co napíšu, vychází v různých almanaších. Když chci, aby šel text ven, pošlu ho nakladateli a on vyjde. Obávám se jen, že mé nejlepší texty se na alba J. A. R. nikdy nedostanou. Jsou to totiž ještě mnohem zajímavější útvary než trojúhelníky nebo čtverce.
Viktořík: Když už píšu text, píšu ho od začátku do konce. Nevýhoda je, že když z něho pak musím vyhodit sloku, z celého příběhu kus chybí. S Otou se nicméně ovlivňujeme. On už dnes dá také dohromady něco, co má začátek a konec, a já občas vypustím slogan, který je osamocený, zato bombastický. Třeba Made In Love. Myslím si, že ho ještě nikdo jiný nevymyslel.
Mé texty sice zatím v almanaších nevycházejí, ale pracuju na tom.
Hudba tedy vzniká na napsané texty?
Holý: Většinou ano. Text mi v hlavě vytvoří určitou představu a i díky ní mě pak napadá muzika. Mám tenhle způsob práce nejraději.
V textech na novém albu jste nicméně dost vulgární. Proč?
Klempíř: A naše doba vulgární není? Mám-li být upřímný, ty texty měly být ještě mnohem tvrdší. Mechanismus, který jsme si v kapele nastavili, to ale nedovolil.
Jaký mechanismus?
Klempíř: Že se to musí líbit všem, jinak to nepustíme ven. Takhle jsme třeba nevydali písničku Seruna.
Holý: Byla to naše největší hitovka, kolektiv však řekl, že ven nepůjde. Já si nicméně myslím, že naše texty jsou například ve srovnání s texty mladé české hiphopové generace něžné. Bohužel většina lidí v tomto ohledu vnímá naši novou desku jako nejvulgárnější, což vůbec nechápu.
Klempíř: Já také ne.
Viktořík: Patřím k těm, kteří nemají s vulgárními slovy v textech problémy. Sám jsem ostatně mnoho takových napsal. V případě písničky Seruna jsem ale dal v kapele za pravdu těm, kteří nebyli pro to, aby ji Dan Bárta zpíval.
Vulgarismy, které ve svých textech používáte, patří do jazyka vaší generace. Lze je tedy vnímat jako součást vaší umělecké autenticity…
Holý: Přesně tak. A je to navíc vysoká poezie. I Balada o hovně od Jaroslava Vrchlického je vysoká poezie. A podle mě také velmi něžná.
Může se vám hodit na Zboží.cz: Jezus Kristus Neexistus? - J.A.R., Eskalace dobra - J.A.R.