Článek
V roce 2000 stála za Manifestem Aristokracie nových vyděděnců, prohlášením tajného spolku, jehož cílem je distancovat se od převládajících negativních kulturních hodnot současné společnosti.
Praví se v něm: "Jsme vyděděnci společnosti, ale zároveň jsme její vrchní stav." Insania hlásá, že ji vrozený odpor ke stádnosti a televizní kultuře dovedl k poznání, že nikoli v masovosti, ale v malém počtu se skrývá hodnota.
Odpor ke stádnosti
V tomto duchu tvoří i na počinu Out, se kterým se opět hlásí jako astrálně hardcoreová hydra, což je její oblíbené sebeoznačení. Album je plné mystických odkazů patrně spojených s moderními komunikačními technologiemi. "Nechceme být IN, chceme být OUT," je napsáno v jeho záhlaví a pokud by o tom mělo rozhodovat vyznění kolekce, pak se to kapele v tom nejlepším smyslu slova podařilo. Má nezaměnitelný zvuk.
Narozdíl od předešlých desek je novinka razantnější. Skupina si přitom zachovala charakteristický "rozmazaný" rukopis, ze kterého vyčnívají místy až hitové skladby (Naše krev je prokletá, Chceme být Out, Letíme dál) s velmi dobře zpracovanými sborovými party.
Sarkasmus v textech ("Večer ke mně vtrhli kvůli udání, v mé posteli našli nafukovací Panenku Marii v životní velikosti, bylo to silnější než já, život je dekadentní ráj...") a hlavně poněkud ledabyle podané nejmelodičtější momenty skladeb (jako by v nich zpěvák a kytarista Petr Pálenský záměrně nestačil a tím je ironizoval) ovšem posunují jakýkoli entuziasmus do patřičných mezí.
V rámci filozofické a zčásti i hudební originality, které Insania úspěšně nachází, jde nicméně o album velmi zdařilé, čili patřičně ztřeštěné.
Insania: Out, Redblack, 53:51