Článek
Vypadá to, že se vám docela daří hrát v zahraničí. Jste spokojeni?
Šolc: Kdyby mi někdo před devíti lety, kdy jsme kapelu zakládali, řekl, že budeme celkem pravidelně jezdit do zahraničí a objedeme Evropu i Kanadu, nevěřil bych mu. Přesto se nám to k naší radosti daří, poznáváme nové lidi a zjišťujeme, jak funguje klubová scéna jinde.
Daří se vám v zahraničí zapouštět kořeny, anebo si jedete zahrát a tím to končí?
Šolc: Je to různé. Myslím, že ty kořeny se nám daří zapouštět v Maďarsku a Polsku. Tam už máme určitou fanouškovskou základnu. Intenzivně se snažíme v Německu, ale trh je tam obrovský a kapel nepřeberné množství. Jinde to jde pomaleji.
Patříte ke kapelám mladší generace. Pořád ještě na hudební scéně převažuje život podle hesla sex, drogy a rokenrol?
Jacques: Mám pocit, že od osmdesátých let už to tak není. Možná je to ale dobře. Scéna se profesionalizuje, muzikanti jsou disciplinovaní, pilní a mají v sobě řád. Potkali jsme jich spoustu, někteří jsou členy významných kapel a všichni pracují nonstop.
Ti nejlepší už neberou drogy a nechlastají. Když se objeví nějaká výjimka, obvykle s ní nechce nikdo pracovat. Kolem je totiž spousta lidí, kteří jsou spolehliví a oddaní věci.
Přesto se rodí méně globálních hvězd než v padesátých až devadesátých letech…
Šolc: Já si naopak myslím, že i dnes se rodí, dokonce daleko více a častěji než kdysi. Jsou i na české scéně, jen nemají přesah do zahraničí.
Nejsou zajímavé?
Šolc: Myslím si, že v české hudbě jsou skvělé věci a skvělé projekty. Potřebujeme jen někoho, komu se podaří prosadit celosvětově a otevřít tak dveře ostatním. Česká hudba má specifický zvuk, ale je skvělá. Proto věřím, že je jen otázkou času, kdy se někomu podaří prosadit.
Jacques: Vidím v tom paralelu ke světu vědy. Před devatenáctým stoletím přišel vždycky jeden vědec, který svým vynálezem posunul svět. Potom začaly vznikat vědecké a výzkumné týmy, takže pod pokrokem už nebyl a není podepsán jedinec, nýbrž kolektiv. Na hudební scéně už dnes také nejde o jednotlivé hráče, ale o to, jak se vyvíjí celá.
Své poslední evropské turné jste absolvovali letos. Otevřelo vám v něčem oči?
Jacques: Na turné, na kterém se hrálo skoro tři týdny každý den, jsme byli poprvé. Byli jsme po něm fyzicky vyčerpaní, ale mentálně nás nesmírně nabilo. Když jsme se vrátili domů, lehl jsem si a prospal celý den. Přesto jsem měl pocit naplnění. Nakonec jsme si všichni řekli, že nás to baví a že to chceme dělat dál.
Bylo to turné, při kterém jste spali v hotelích a bylo o vás dobře postaráno?
Jacques: Když nám pořadatel zajistil ubytování v hotelu, spali jsme v hotelu. Když ne, vytáhli jsme spacák a spali tam, kde bylo místo. Bylo to spíš punkové a dobrodružné než poklidné a komfortní.
Šolc: Například nejlevnější ubytování ve Frankfurtu jsme našli v jednom motelu. Když jsme před něj přijeli, ukázalo se, že je v ulici, kterou vyjma něho tvoří pouze striptýzové bary. Vedle motelu se v souboji bodali dva lidé injekčními stříkačkami. Za chvíli k nim přiběhl další člověk, který držel v ruce dopravní značku, a začal jí jednoho z nich mlátit.
My seděli v dodávce a bylo nám jasné, že těch patnáct metrů, které musíme absolvovat ke dveřím motelu, může být dost dobrodružných, stejně tak, že naše plně naložené auto v té ulici přes noc nechat nemůžeme. Následující tři hodiny jsme tedy hledali jiné parkování.
Našli jsme ho nakonec ve vnitrobloku v nějakém jiném hotelu a vrátili se do našeho motelu. Tam už byly jen střepy na zemi a ve dveřích jednoho stripbaru stál zfetovaný chlápek. Později jsme se dočetli, že ta ulice je jedna z nejnebezpečnějších v Evropě.
Jaké je téma vašeho nového alba We Just Had a Wonderful Time?
Jacques: Vypráví o tom, co se dělo v kapele i kolem ní v době od vydání prvního alba Cosmic Background Radiation před čtyřmi lety. Byly to turbulentní roky. Asi tak na rok jsme si dali tvůrčí oddech, což byla, jak se později ukázalo, chyba. Opustila nás energie a do toho přišel covid a my se dostali na autorské dno. Bylo třeba začít skládat nové písně, ale zavření doma jsme těžko hledali inspiraci.
To období pro nás bylo neuvěřitelně těžké. Boj s vlastní myslí se nemusí zdát být tak náročným úkolem, dokud se mysl nezačne bránit. Nahodili jsme to teprve loni. Písničky na desce jsou tedy tak půl až tři čtvrtě roku staré.
Šolc: Název alba ale mimo jiné také reaguje na obrovské množství zábavy a pozitivních zážitků, které jsme s kapelou prožili, když jsme na desce pracovali nejen v Amsterdamu, ale i v našem pražském studiu nebo ve vypůjčené chatě.
Může se vám hodit na Zboží.cz: Cosmic Background Radiation - I Love You Honey Bunny