Článek
Na desku zařadili novinky, které vznikly v uplynulých dvou letech, dále dvě skladby, jež fanoušci znají v koncertním provedení, a dvě z repertoáru spřátelené skupiny Jasná páka, které nikdy nebyly natočené ve studiu.
Proč vlastně první deska Hudby Praha Bandu vychází až šest let po začátku jeho existence?
V. Zatloukal: Protože jsme nejdřív objížděli republiku a hráli, což pro nás bylo vždy nejdůležitější. Každý z autorů v kapele měl připravené nějaké nápady či písničky, ale byli jsme hlavně na pódiu. Potom přišel covid, začali jsme víc zkoušet, písně jsme dokončovali, vymýšleli nové a vznikla deska. Prostě jsme zužitkovali nepříznivou dobu.
Kdyby covid-19 nebyl, nebyla by ani deska?
V. Zatloukal: Byla, ale asi by vyšla později.
B. Zatloukal: A možná ani to ne, protože my o ní přemýšleli ještě předtím, než covid začal. Dokonce by se dalo říct, že nás zdržel, jelikož jsem kvůli němu třikrát rušil nahrávací termín ve studiu Propast. Kdyby mi bylo pětadvacet a dva roky jsme nemohli s kapelou hrát, asi bych tak naštvaný nebyl. Teď jsem naštvaný byl, i když jsme například letos odehráli spoustu skvělých koncertů. Deska by ale každopádně byla.
Bylo také potřeba, aby si sedla sestava. Dnes je s námi bubeník Tomáš Stloukal, a musím říct, že za čtyřicet let, co hraju profesionálně, jsem nikdy nehrál s lepším. Je skvělý muzikant, je v pohodě, usmívá se, nemá problémy, je pracovitý. Má ty nejlepší vlastnosti, které by muzikant mít měl.
Hnyk: Navíc má rád Johna Bonhama z Led Zeppelin. To samo o sobě dost vypovídá o tom, jak na bicí hraje. K nahrávání do studia přišel tak dobře připravený, že své party nabubnoval na první dobrou, a ještě takříkajíc s prstem v nose.
Hudba Praha Band vznikl v roce 2015 rozchodem se zpěvákem a kytaristou Michalem Ambrožem z původní kapely Hudba Praha. Bylo pro vás následující období těžké?
V. Zatloukal: Bylo. Ačkoli jsme i tehdy chodili s Michalem Ambrožem, bývalým zpěvákem Hudby Praha, na pivo, na Facebooku a v médiích se rozběhla šílená kampaň, která otrávila spoustu lidí a nevrhla na nás zrovna přívětivé světlo. Kvůli tomu z téhle původní plánované party odešli i někteří další spoluhráči. Zbyl jsem já s Jirkou Jelínkem. A tak jsem kontaktoval bratra Bohouše a zpěvačku Jamajku. Našli jsme zpěváka Zdeňka Hnyka a přišli i další muzikanti. Dali jsme dohromady de facto novou kapelu a jen nás mrzelo, že jsme ztratili spoustu času řešením zbytečných komplikací.
Hnyk: Trvalo necelé dva roky, než jsme začali normálně fungovat.
B. Zatloukal: Včerejšek zapomeň, dneškem se nermuť, zítřek bude tvůj. Tímhle heslem bych to uzavřel. Jedeme dál.
Začali jste hned psát nové písničky?
V. Zatloukal: Skládali jsme vždycky, i v minulosti. V repertoáru Hudby Praha se to ale projevilo zřídka. Myslím, že to byla škoda, protože barevnost, kterou zaručí více autorů v kapele, je vždycky dobrá.
Na novém albu jste v podstatě zachovali zvuk klasické Hudby Praha. Bylo to pro vás důležité?
V. Zatloukal: Vůbec jsme o tom nepřemýšleli, protože jsme ho v minulosti spoluvytvářeli a je nám vlastní. Za čtyřicet let ho máme v sobě.
Hnyk: Na koncerty Hudby Praha jsem léta chodil jako fanoušek. S oblibou už šest let říkám, že jsem přeskočil z první řady pod pódiem do první řady na něm. Bylo pro mě přitom nepředstavitelné, že bych někdy dostal nabídku zpívat ve své oblíbené kapele. Naštěstí se to stalo, a protože mám její repertoár v krvi, své autorské příspěvky naprosto automaticky podřizuju klasickému zvuku. Ostatně jsem jako moderátor Rádia 1 řadu let pouštěl písně Hudby Praha posluchačům, často jako úplně první.
B. Zatloukal: Dohodli jsme se, že chceme udržet zvuk, který nám připadá originální a který jsme spoluvybudovali. Nebyl důvod ho opouštět, jen je v něm zohledněno, že byl realizován nyní. Všechny naše písně, a bylo to tak vždycky, se dají zahrát jenom na španělku. Je v nich melodie, je v nich harmonie a jsou v nich dobré texty.
Jsou na albu i nějaké starší?
B. Zatloukal: Nejstarší jsou Nech toho, nech toho a Miláčku. Složil jsem je před lety pro Jasnou páku, a přestože je fanoušci chtěli slyšet i z desky, nikdy nebyly natočené. Řekli jsme si, že je škoda nechat je být.
Hnyk: Jsem rád, že se tyhle dvě skladby na album dostaly a jednu z nich smím dokonce zpívat. Mám je doma nahrané na magnetofonových páskách ze starých koncertů Jasné páky. Samozřejmě v příšerné kvalitě, snímané jedním mikrofonem kdesi uprostřed sálu. A je to asi šestá kopie záznamu. Vždycky jsem je ale měl hodně rád.
V. Zatloukal: Písnička Někdo jde bytem je asi pětatřicet let stará. Také jsme ji nikdy nenahráli, poštěstilo se nám to až teď. I díky těmhle starším skladbám je kontinuita kapely zachovaná.
Na albu je písnička s latinským názvem Quo vadis, domine, tedy Kam kráčíš, pane. Je plná latinských výrazů. Není to pro posluchače příliš složité?
B. Zatloukal: Tu písničku napsal Zdeněk a také jsem si kladl otázku, jestli to není moc složité. Já měl latinu na gymnáziu, takže ty citáty znám. Dnešní mládež ale asi ne. Jenže pak mi došlo, že na nás dnešní mládež zase až tak nechodí, že jsme kapela pro starší publikum. Kdo chce, tak si překlady těch citátů najde. Na to mu stačí internet.
Možná je to hloupost, ale myslím si, že jako kapela můžeme posluchače i trochu vzdělávat. Dělali jsme to vždycky, a je jedno, jestli nám bylo třicet nebo je nám šedesát.
Hnyk: Text písně Quo vadis, domine je vzdělávací nejenom v oblasti latinských citátů. Obecně se vyjadřuje i k současné světové situaci.
Plánujete křest alba?
V. Zatloukal: Pokud to bude s ohledem na covid-19 možné, proběhne 17. prosince v klubu Vagon v Praze. Zahrajeme všechny písničky z desky. Jejím kmotrem bude Petr Janda, což nás moc těší, protože se točilo v jeho studiu Propast. Byla tam vynikající atmosféra, byla radost tam nahrávat.
Může se vám hodit na Zboží.cz: