Článek
Hosty novinky jsou zpěvačka Iva Bittová a z archivních nahrávek i Kolšovský. Tři speciální křty proběhnou 14. listopadu v klubu Fléda v Brně, 22. listopadu v Národním domě v Ústí nad Labem a 13. prosince v pražském Paláci Akropolis.
Svou první etapu Dunaj uzavřel v roce 1997. Proč tehdy skončil?
Václavek: Cítili jsme, že nás opustil duch, který nás do té doby provázel. Dostali jsme se do fáze, kdy jsme hráli takříkajíc z podstaty, bez nadšení a síly. Proto jsme si řekli, že je čas to ukončit.
Na alternativní scéně byl Dunaj respektovaná kapela. Nebyl to odchod předčasný?
Koudelka: Nemělo smysl hrát v kapele, ze které se vytratila pospolitost a jejíž členové měli pocit, že už všechno řekli a udělali. Pokračovat kvůli tomu, že na naše koncerty chodilo hodně lidí, nám nepřipadlo smysluplné.
Ale máte pravdu, byly to časy, kdy jsme na tom byli co do zájmu lidí dobře. Do tehdejšího pražského klubu Belmondo na nás přišly dva tisíce diváků, měli jsme krásné koncerty. Dunaj však nebyla kapela pouze pro hraní. Vždy nám šlo o sdílení a společnou energii. A ta se mezi námi tehdy už vytratila.
V roce 1998 zemřel váš zpěvák Jiří Kolšovský. Jak moc vás to zasáhlo?
Václavek: Na tu chvíli si pamatuji úplně přesně. Byl jsem ve Francii, kde jsem spolupracoval na jednom tanečně-hudebním projektu. Když jsem dostal zprávu, že Jiří zemřel, šel jsem do kopců za město a bulel jako malý kluk. Velice mě to zasáhlo.
Na Jiřího pohřbu jsem pak měl zvláštní a silný zážitek. Stál jsem před budovou krematoria, mluvil s lidmi, kteří se s Jiřím přišli rozloučit, a můj pohled náhle sklouzl na strom, který tam rostl. Uviděl jsem v něm něco nepopsatelného. Promítly se mi tam všechny těžkosti, které jsme v kapele měli, a já pochopil, že byly nicotné a že to, co nás nese, jsou láska a celistvost. Byl to dárek, který jsem od Jiřího dostal na rozloučenou. Vzal jsem si ho a mám ho v srdci.
Změnilo vám to život?
Václavek: Ano. Byl to jeden z těch prožitků, které životy reálně mění. Dobře si všichni v kapele uvědomujeme, že Jiří je nenahraditelný. Proto jsme se rozhodli ho nenahrazovat. Nehledali jsme zpěváka, který by jeho projev napodoboval.
Na posledním turné Dunaje před pauzou, kdy už jsme věděli, že skončíme, jsme hráli v jednom klubu ve Švýcarsku. Po koncertě začal Jiří recitovat báseň z Bílé velryby. Byla o tom, že když námořník ucítí pach země, ví, že se blíží smrt. Tenkrát jsem si uvědomil, že Jiří odchází.
Koudelka: Přiznávám, že jsem Jirkův odchod očekával. Cítil jsem, že už tu dlouho nebude, protože k tomu všechno spělo. Přesto mě zpráva o jeho smrti zasáhla. Jirka žil sám, pohřeb jsme v podstatě organizovali my ostatní z kapely.
Jeho ztrátu si uvědomuju čím dál tím víc. Po dvaceti letech, kdy jsme se jako kapela zase dali dohromady, ji vnímám stále silněji. Cítím současně, že je pořád s námi. Koneckonců na novém albu ve dvou písních zpívá.
Jak je to možné?
Koudelka: Použili jsme jeho hlas z nahrávek, o kterých jsme si mysleli, že už neexistují. Volkmar Miedtke, u něhož jsme v roce 1994 v Německu nahrávali album La La Lai, nám je poslal. My ty dvě písně natočili pro nové album, a teprve potom nás napadlo, že bychom mohli z těch starých nahrávek použít Jirkův zpěv. Zázrak byl, že ho stačilo do těch nových jenom vpravit, bez jakýchkoli úprav. Tempo, tónina, rytmus, to všechno bylo stejné, přestože nápad jej tam do nahrávky přidat přišel až potom, co jsme to už měli nahrané.
Snažili jste se na nové desce navázat na vaši předešlou éru?
Koudelka: I když s námi Jirka ve dvou písních zpívá a na koncertech hrajeme i starší písně, jdeme dál. Nové skladby už stojí na Vladimírově zpěvu a my jsme teď kapela tří mužů.
Členkou Dunaje kdysi byla i Iva Bittová, která na novém albu rovněž hostuje. Bylo ve hře větší spojení s ní?
Koudelka: U příležitosti vydání best of desky Reloaded, která vyšla loni na podzim, jsme uspořádali turné, na něž jsme ji pozvali. Bylo to účelové spojení k vydání té desky, ale širší spolupráce v plánu nebyla. Je možné, že v budoucnu ještě nějakou otevřeme. Rozhodně ale nebude taková, že budeme přehrávat staré písně, jako to bylo na zmíněném turné. Určitě bychom dělali nové.
Producenty vašeho alba Za vodou jsou Petr Ostrouchov a Aid Kid, zástupci dvou hudebních generací. Bylo to přínosné?
Václavek: Byl jsem nadšený z nich, z jejich nápadů i jejich způsobu práce. Od začátku jsem měl k oběma naprostou důvěru.
Koudelka: Na hledání dobrých producentů jsem se z kapely podílel asi nejvíce. V momentě, kdy jsem klukům přednesl, že je možnost natáčet s Petrem Ostrouchovem a Aidem Kidem, byli ihned pro. Než jsme pak šli do studia, řekli jsme si, že zatímco u minulých desek jsme byli všichni sami sobě producenty a vzájemně se pak dohadovali nebo přetlačovali, teď to necháme na nich a budeme se věnovat samotné tvorbě a nahrávání. A oni dva k tomu přidali spoustu skvělých nápadů.
Všichni jsme takříkajíc odložili ega a vše podřídili tomu, aby vzniklo co nejlepší album. Bez Petra a Aid Kida by tahle deska byla úplně jiná.
Václavek: Bydlíme teď každý jinde, Pavel v Brně, Josef Ostřanský v Bulharsku a já v Německu. Na písničkách jsme proto pracovali takříkajíc na dálku, nápady jsme si posílali přes počítače. Už v tom byla práce na nové desce jiná než v minulosti, kdy jsme písně připravovali ve zkušebně.
Momentálně koncertujete. Budete hrát především nové písně?
Koudelka: Zahrajeme všechny, které na albu jsou. Budeme ale hrát i ty starší. Nechceme je opustit, protože je máme rádi.
Může se vám hodit na Zboží.cz: Dunaj - Za vodou
