Článek
Proč se Antikvartet před sedmi lety vrátil na scénu?
Vančurová: Antikvartet se nevrátil tak, jak kdysi skončil. Když jsem si svého muže vzala, odstěhovali jsme se na jih Čech a já zůstala bez muziky. Byla jsem předtím členkou dívčího tria. Narodily se nám děti a já zůstala v domácnosti.
Když děti odrostly, začalo se mi po muzice stýskat a navrhla jsem Dušanovi, abychom založili nějaké hudební seskupení pro radost. Měl představu, že bychom mohli zpívat i klasické skladby. On byl bas, já jsem alt, a tak jsme hledali sopranistku a tenora. A šťastnou náhodou jsme objevili Magdalenu a Štěpána.
Zpočátku jsme si skutečně zpívali jen pro radost. Společná práce se nám ale zalíbila, tu a tam jsme vystupovali i veřejně. Proto jsme začali hledat pro kapelu jméno. Nejdřív jsme si z legrace říkali Astma kvartet, ale já pak navrhla, že bychom se mohli vrátit k Antikvartetu.
Nebylo to tedy obnovení Antikvartetu v pravém smyslu slova. Vzali jsme si jenom název.
V čem je rozdíl mezi Antikvartetem a Spirituál kvintetem, jehož byl Dušan Vančura, hlavní tvůrce písniček pro Antikvartet, členem?
Vančurová: Antikvartet nebyl konkurencí Spirituál kvintetu a tvorbu pro obě kapely Dušan zásadně odděloval. Antikvartet byla jeho radost, vytvářeli jsme písničky, v nichž se mohl realizovat. Ve Spirituál kvintetu byl repertoár daný, navíc v něm Dušan nebyl kapelník.
V Antikvartetu si dělal hudbu po svém a nemusel se zabývat hranicemi mezi žánry, které vlastně nevnímal. Zpívali jsme klasické i popové skladby a písně, které psal pro děti.
To, že jsme do našeho repertoáru zařadili asi tři, které zpíval Spirituál kvintet, bylo mé přání. Jednou z nich byl Batalion, skladba, na které jsem vyrostla. Vždycky jsem si ji chtěla zazpívat a podařilo se mi k tomu manžela přimět.
Jak Dušan Vančura skládal?
Vančurová: Záleželo na tom, co to bylo. Když psal písničky zaměřené sociálně nebo neutrálně, musel je takříkajíc vysedět. Psával v noci, když měl klid a všichni spali.
Skládal i při jízdě v autě. Dostal ode mě diktafon, aby si nahrával nápady. Nikdy ho však nepoužil. Buď si dělal poznámky, anebo si je v hlavě uchoval, a když přijel domů, nahrál si je do počítače.
Byl to pro něj těžký proces. Každý text musel být z jeho pohledu dokonalý. Nepustil jediné slovo, které nehrálo. Občas mi dal text, abych se ho naučila, a za týden přišel a dal mi nový.
Jungwirthová: Párkrát se dokonce přímo při vystoupeních stalo, že Dušan najednou zpíval jinou verzi textu, než jakou dal nám. Vždycky se omlouval a říkal, že to je tak, když si textař napíše několik verzí.
Vančurová: Psal ale i texty pro Františka Nedvěda, byla v nich jeho osobní výpověď. Byly o vztazích, lásce a intimních záležitostech. Pro Spirituál kvintet takové nikdy nepoužil, a tak se realizoval u Nedvěda.
Bylo to kolem roku 1998, v době, kdy jsme se poznali. Musím říct, že mu ty texty šly takříkajíc samy. Kolikrát v nich použil slova, která jsem mu z lásky řekla já.
Magdaleno, co jste se v blízkosti manželů Vančurových naučila?
Jungwirthová: Odmala jsem poslouchala Spirituál kvintet a jezdila na jeho koncerty. Mít pak možnost s jedním z jeho výrazných členů pracovat znamenalo učit se něčemu neustále. A zdaleka nešlo jen o hudební stránku.
Byla jsem fascinována Zuzčiným a Dušanovým shodným pohledem na svět, na obecné problémy, politiku, školství a další. Už jenom to, že jsou v mé blízkosti lidé, kteří mají jasný názor, jenž je mi blízký nebo je pro mě pochopitelný, mi moc pomáhalo.
Dávali mi naději, že svět je stále v pořádku.
Proč je album koncipované tak, že jsou na něm skladby Antikvartetu i písně s dětským sborem Medvíďata?
Jungwirthová: Zuzka byla svému muži velkou inspirací a dokázala ho ke spoustě věcí přivést. Jednou z nich bylo, že by měly být nahrány i písničky, které původně napsal pro dětský sbor Sejkorky z Chlumu u Třeboně. Nejsou to v pravém smyslu dětské písničky, mohli je zpívat i dospělí. V podání dětského sboru ale měly kouzlo, což byla forma, kterou chtěl Dušan zachovat.
Nakonec došli k závěru, že dětské písničky nazpívá profesionální sbor Medvíďata z Českého Krumlova a vedle nich budou na albu úplně nové, ale také starší písně Antikvartetu.
Vančurová: Musím prozradit, že můj původní záměr byl trochu jiný. Chtěla jsem to pojmout ve stylu Jaroslava Uhlíře a Zdeňka Svěráka. Zamýšlela jsem děti přizvat a zpívat s nimi společně.
Dušan si ale potom pozval Lukáše Holce, sbormistra Medvíďat, a domluvili se, že skladby Antikvartetu a společné se sborem oddělí.
Mimochodem, současně také vznikla deska sboru Medvíďata, který oslavuje pětadvacáté výročí. Jsou na ní zčásti písně sborové a pak právě těch deset z Dušanova pera, které nahrál na naše album.
Zuzano, spolupracujete dál se sborem Sejkorky?
Vančurová: Už ne. Po prázdninách jsem spolupráci ukončila. S Dušanem jsme byli tým, dělali jsme to celé spolu. Nemám už energii na to, abych to dělala sama. Občas za dětmi ale přijedu a zazpíváme si.
Co bude s Antikvartetem dál?
Vančurová: Antikvartet je jediná skupina, která může nést dál Dušanův odkaz. Ráda bych, aby jeho písničky žily a zpívaly se. Proto budeme pokračovat dál, koncertovat a snad i natáčet. Dušana zatím v sestavě nahradil Jiří Holoubek ze Spirituál kvintetu.
Jsem ráda, že jsme se do toho pustili. Madlenka, Štěpán a Jirka mě vytáhli z bryndy. Já si totiž v dubnu, když Dušan zemřel, opravdu myslela, že všechno skončilo.