Skončil festival v Jihlavě, vyhrála Poustevna

Cenu trefně pojmenovanou Česká radost získal snímek debutujících tvůrců, natočený v soukromé produkci. Poustevna, das ist Paradies navíc přibližuje současnou situaci v českém pohraničí a jejích obyvatel zlhostejněných k historii. Příběhy sudetské Němky, německého sexuálního turisty, přistěhovaného Holanďana i vietnamské dívky mají zároveň dokreslovat bolestného génia místa i někdejší dramatické historie.

Na rozdíl od poroty diváci hlasovali pro krátký snímek známého filmaře a jednoho z autorů Českého snu Filipa Remundy. Jeho Pulec, králík a Duch svatý vypovídá o donkichotském knězi pravoslavné církve Liboru Halíkovi, jenž čtvrtým rokem groteskně protestuje před brněnskou gynekologicko-porodnickou klinikou proti potratům, ale i ateismu, morální uvolněnosti a porušování náboženských přikázání v dnešním světě.

Slavnostní ceremoniál proběhl v sobotu večer v jihlavském Domě kultury, kam dorazil i český ministr kultury Václav Jehlička. Ten sklidil velký potlesk, když slíbil větší podporu českému filmu, ale také jihlavskému festivalu i žánru dokumentu: "Budeme se snažit, aby se kinematografie nekrčila někde v koutku české kultury," slíbil na pódiu Jehlička.

Večerní program byl ovšem mnohem méně oficiální a nevázanější, večerem provázeli svými happeningovými kousky herci Divadla Vosto5. Jejich vtípkům neunikli ani zástupci sponzorů ani Čechoameričan a filmový experimentátor Woody Vašulka, který si odnesl ocenění za celoživotní tvorbu. Nejvíce diváky ovšem rozesmál běžec s olympijskou pochodní, který chtěl přinést Jihlavě olympiádu. Celý festival pak uzavřela česká premiéra nového aktivistického dokumentu Michaela Moora Sicko.

Ačkoliv se jihlavský festival politizoval mnohem více než kdykoliv předtím, odborné poroty jako by si aktivističtějších a publicističtějších snímků příliš nevšímaly. Mezinárodně prestižní ocenění přehlídky filmů střední i východní Evropy Mezi moři získal naopak pravidelný návštěvník jihlavského festivalu z Ruska Sergej Loznica s poetickým, výsostně filmovým podobenství zápasu člověka s přírodou Družstvo. Snímek je meditací nad jedním dnem rybářů na zamrzlém bílém moři a připomíná tradici dokumentu, například starší, klasický film Rybáři od Griersona. 

Tradicí jihlavského festivalu se už stala Cena pro nejlepší světový dokumentární film, o které vždy rozhodne porota složená výhradně z jediného člověka. Letos jím byl Woody Vašulka a ten přiřkl prvenství americko tchajwanskému filmu 731: Dvojí výklad pekla. Autor James T. Hong v něm přibližuje nepříliš známou kapitolu z dějin 2. světové války a v rozvalinách základny tajné jednotky 731 japonské armády na čínském území hledá stopy dávných nelidských pokusů, kterými Japonci testovali na Číňanech biologické zbraně.

Při bližším pohledu mezi adepty zejména domácí soutěže Česká radost bylo patrné, že náš dokument měl o něco slabší rok - ač si jinak vede velmi slibně a každý rok se objevuje řada nových talentů. Snad i proto stála na festivalu za pozornost hlavně mimořádná retrospektiva francouzského dokumentaristy Chrise Markera, který je známý poetickou analýzou konfliktu ze Blízkého východu Popis jednoho zápasu nebo odyseou levicových intelektuálů ve vzrušené době Pařížský ráj.

Zajímavé bylo i seznámení s politickou, excentrickou a avantgardní tvorbou rakouského filmaře a českého rodáka Haruna Farockého. Jeho filmová esej Videogramy revoluce přibližuje strhujícím způsobem konec socialismu v Rumunsku,  Neuhasitelný oheň z roku 1969 zase rozplétá v poetice naučného filmu propojení amerických institucí, armády, byznysu a vojenské mašinérie.