Hlavní obsah

Škodovy stopy z bronzu a kamene jsou věčné

Sochařská tvorba Josefa Václava Škody (1901–1949) je pevně spjatá s definováním finálního designu plastik nově vzniklé Československé republiky. Žák Jana Štursy i Otta Gutfreunda a spolupracovník architekta Josefa Gočára vytvářel alegorické motivy na fasádách domů, pomníky významných osobností, díla adorující republiku i symbolické figurativní sochy.

Foto: Jan Šída , Právo

Sousoší Soutok Labe s Orlicí vyvolalo bouřlivé reakce.

Článek

Výstava Stopy z bronzu a kamene, kterou hostí Galerie moderního umění v Hradci Králové do 14. ledna 2024, ukazuje umělce, spojeného především s východočeskou metropolí, jako všestranného tvůrce. V komorním interiéru jsou prezentována zásadní Škodova díla (ve formě modelů), popsána jejich geneze i umístění soch ve městě. Proto je na ústřední stěně umístěna mapa s místy, na kterých je mohou lidé najít.

Návštěvníkem výstavy se člověk stává už při cestě z hradeckého nádraží. Na jeho střeše je umístěno sousoší Světlonošů, které tvoří dvojice svalnatých mužů s pochodněmi a okřídlené kolo mezi nimi. I když je plastika hodně vysoko, přesto je na ní patrná tvůrcova schopnost akcentovat dynamiku pohybu.

Další pomník mine návštěvník cestou do galerie u Vrbenského kasáren. Jde o figuru legionáře k pomníku 4. pluku Prokopa Holého. Voják stojí opřený o pušku a dívá se k horizontu. Jeho důstojnost však naplno oceníme, když model porovnáme se skutečnou sochou. Původní sice nacisté v roce 1940 zničili, je tu ale její kopie od sochařky Pauliny Skavové, která vznikla až v roce 2018.

Podobnou hrdost vidíme i ve tváři figury-modelu pro pomník spisovatelky Boženy Němcové. Autor její obličej udělal podle své ženy Olgy a pojal jej spíše jako tvář mramorové antické bohyně než ženy z masa a kostí.

Plastika Soutok Labe s Orlicí (umístěná v roce 1934) na rozdíl od předešlých děl vyvolala kontroverzní reakce. Někteří občané jí vyčítali pornografické ztvárnění. Dráždil je především kontakt mužského a ženského aktu. Sochař vyjádřil soutok propletením těl, žena totiž leží v mužově klíně a hledí mu do tváře.

Je to ale alegorická socha a nahé figury nezobrazují skutečné lidi, nýbrž symbolizují vodní živly. Na modelu je vidět, jak se autor soustředil právě na onu symbolickou řeč a chtěl se vyhnout striktnímu naturalistickému vyjádření lidské tělesnosti.

Josef Václav Škoda je na výstavě prezentován jako mistr pohybu a precizního detailu. Proto jsou jeho stopy v bronzu i kameni navěky dané. I když si jich třeba při procházce městem ani nevšimneme.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Galerie moderního umění

Související témata:
Josef Václav Škoda

Výběr článků

Načítám