Sklenice vody jako zábavná lázeňská opereta na prknech divadla Ungelt

Láká je brilantní dialog „dobře napsané hry“ a stále aktuální, dokonale vystižený popis mechanismu politického pletichaření. Podobné důvody nepochybně vedly i k inscenaci, jíž v neděli otevřela sezónu Letní scéna Divadla Ungelt na hradčanském Novém světě a jež chce především pobavit. I proto zbavuje hru veškerých dobových reálií a přesazuje ji do rakouských lázní v době slušivé secese.

V lázních se přece tak krásně flirtuje i intrikuje a život plyne jako opereta. K ní má inscenace Petra Novotného a Věry Maškové nejblíže. Chybí už jen zpěv. Jenže původní Scribeova hra má i tóny hořké společenské satiry, ovšem kritický obraz společnosti, kde víc než o hrozící válku jde o udržení postavení, financí i milence, se zde rozplývá v nezávazném žertování a vršení více či méně vtipných situačních gagů. Soudě podle reakcí premiérového publika se většina diváků dobře bavila.

Ve způsobu, jakým inscenace zábavnosti dosahuje, ale vychází divákům až příliš ochotně vstříc a v míře této vstřícnosti se výrazně odchyluje od dosavadního směřování Ungeltu. Týká se to především hereckého umění, na jehož kvalitě tamní inscenace vždy stavěly. Tentokrát se kreslí dosti silnými konturami na samé hranici karikatury, což v důsledku posouvá i vyznění hry.

Do zbrkle přitroublého Poručíka, jak ho (zjevně v intencích režie) hraje Filip Tomsa, by se jen stěží mohly zamilovat hned dvě dámy z vyšší společnosti tak, aby kvůli němu riskovaly svou pověst i postavení, stejně tak by poněkud hysterická Abigail Jany Malé jen těžko získala přátelství a přízeň jakékoli dámy, neřkuli Královny. Zkušenější herecké trio je na tom lépe: dravou intrikánskou Vévodkyni si užívá Zlata Adamovská, mile nekrálovskou Královnu Chantal Poullainová, Hrabě Petra Štěpánka je spíše žoviální bonviván než ctižádostivý politik či „investigativní žurnalista“.

A Číšník v odměřeně glosujícím podání Jana Počepického jen stvrzuje dojem, že jsme se tentokrát spíše než v Ungeltu ocitli v Hudebním divadle v Karlíně.

Ale možná tomu tak mělo být, koneckonců je léto.