Článek
Chybět nebude ani hudba ze Lvího krále, za niž získal Oscara. Zimmer na něj byl nominovaný celkem jedenáctkrát, naposledy letos za hudbu k filmu Dunkerk.
Hans Zimmer se tentokrát rozhodl ustoupit do pozadí. Show, jejímž je kurátorem, bude dirigovat Gavin Greenaway, jeden z jeho nejbližších spolupracovníků. Skladatel sám se na pódiu neobjeví.
„Proti předchozím show je pro mě tahle daleko jednodušší. Celé jsem to hodil na ramena Gavinovi. Desítky let pracuji na nádherných filmech, a když se něco nedařilo a zrovna jsem pracoval s orchestrem, Gavin to vždy vyřešil. Pracuji na této show s někým, koho znám déle, než bude on sám ochotný připustit. Tu hudbu zná nazpaměť,“ chválil Zimmer na londýnské tiskové konferenci dirigenta, se kterým spolupracuje pětadvacet let.
Greenaway se prý ale nejprve zdráhal novou výzvu přijmout. „Gavin to vůbec nechtěl dělat. Ale potom zvládl prvních pár koncertů a najednou byl nadšený,“ smál se úspěšný skladatel Zimmer.
„Brzy jsem zjistil, že to je obrovská zábava. Nemůžu pořád uvěřit tomu, jak moc mě to baví. Poprvé jsem orchestr při nahrávání soundtracku dirigoval právě pro Hanse. Šlo o film Peacemaker. Pamatuji si, jak jsme se tehdy bavili o tom, kdo bude dirigovat. Navrhl jsem několik jmen a Hans řekl, že to udělám já. Donutil mě to zvládnout,“ vzpomínal v Londýně Greenaway, jak se stal dvorním dirigentem Zimmerových orchestrálních děl.
„Nyní to bylo stejné. Ta situace mi ze začátku nebyla úplně příjemná, ale musel jsem to zkusit. A nyní si to velmi užívám. Rozdíl je v tom, že ve studiu může člověk nahrávat znovu a znovu, můžete se vracet k tomu, co se nepovedlo. Naživo musí člověk problémy řešit za pochodu, druhý pokus neexistuje. Když se něco děje, musíte to zvládnout. Když něco trochu pokazí sólista, zase tak to nepokazí celek. Ale když špatně povedu orchestr, všichni to uslyší. Je to pro mě nový druh stresu, nicméně je pro mě hraní před publikem velmi povznášející,“ libuje si Greenaway, který má za sebou německou část turné.
„Nyní to bylo stejné. Ta situace mi ze začátku nebyla úplně příjemná, ale musel jsem to zkusit. A nyní si to velmi užívám. Rozdíl je v tom, že ve studiu může člověk nahrávat znovu a znovu, můžete se vracet k tomu, co se nepovedlo. Naživo musí člověk problémy řešit za pochodu, druhý pokus neexistuje. Když se něco děje, musíte to zvládnout. Když něco trochu pokazí sólista, zase tak to nepokazí celek. Ale když špatně povedu orchestr, všichni to uslyší. Je to pro mě nový druh stresu, nicméně je pro mě hraní před publikem velmi povznášející,“ libuje si Greenaway, který má za sebou německou část turné.
„Nyní to bylo stejné. Ta situace mi ze začátku nebyla úplně příjemná, ale musel jsem to zkusit. A nyní si to velmi užívám. Rozdíl je v tom, že ve studiu může člověk nahrávat znovu a znovu, můžete se vracet k tomu, co se nepovedlo. Naživo musí člověk problémy řešit za pochodu, druhý pokus neexistuje. Když se něco děje, musíte to zvládnout. Když něco trochu pokazí sólista, zase tak to nepokazí celek. Ale když špatně povedu orchestr, všichni to uslyší. Je to pro mě nový druh stresu, nicméně je pro mě hraní před publikem velmi povznášející,“ libuje si Greenaway, který má za sebou německou část turné. Nové orchestrace
„Nyní to bylo stejné. Ta situace mi ze začátku nebyla úplně příjemná, ale musel jsem to zkusit. A nyní si to velmi užívám. Rozdíl je v tom, že ve studiu může člověk nahrávat znovu a znovu, můžete se vracet k tomu, co se nepovedlo. Naživo musí člověk problémy řešit za pochodu, druhý pokus neexistuje. Když se něco děje, musíte to zvládnout. Když něco trochu pokazí sólista, zase tak to nepokazí celek. Ale když špatně povedu orchestr, všichni to uslyší. Je to pro mě nový druh stresu, nicméně je pro mě hraní před publikem velmi povznášející,“ libuje si Greenaway, který má za sebou německou část turné. Nové orchestrace
Zimmer ve spolupráci s Greenawayem připravili pro koncertní turné nové orchestrace slavných skladeb.
„Opravdu jsme je pečlivě vybírali a nově aranžovali. Upravili jsme je tak, aby se daly naživo hrát. Některé jsou ale pořád na hraně hratelnosti,“ vysvětloval Zimmer. „Zahrnul jsem do představení skladbu z filmu Spirit – divoký hřebec, jejíž nahrávání nám trvalo šest dní. Chtěl jsem vidět, co se stane, když to orchestr bude muset zahrát v reálném čase. Hudebníkům jsme neřekli, že nám to trvalo šest dní. Předstírali jsme, že jsme to nahráli najednou.“
Greenaway si pochvaloval, že celé turné absolvuje jeden orchestr, namísto toho, aby si v místě koncertu vybírali z lokálních souborů, jak bývá u podobných projektů časté. „Hudebníci skladby znají a každý večer se zlepšují,“ tvrdil Greenaway. Z toho pohledu je milé, že je pražský koncert v jarní části turné posledním.
„Chci podotknout, že na pódiu není jen orchestr,“ připomněl Zimmer. „Je tam i kapela a několik klávesáků, kteří hrají na syntezátory, samozřejmě i pěvečtí sólisté. My jsme s tím orchestrem pracovali trochu jako s kapelou. Zničili jsme orchestr z Minsku tím, že jsme je naučili hrát rokenrol. Náš přístup byl rockový. Na tom představení není nic sentimentálního.“
„Chci podotknout, že na pódiu není jen orchestr,“ připomněl Zimmer. „Je tam i kapela a několik klávesáků, kteří hrají na syntezátory, samozřejmě i pěvečtí sólisté. My jsme s tím orchestrem pracovali trochu jako s kapelou. Zničili jsme orchestr z Minsku tím, že jsme je naučili hrát rokenrol. Náš přístup byl rockový. Na tom představení není nic sentimentálního.“
„Chci podotknout, že na pódiu není jen orchestr,“ připomněl Zimmer. „Je tam i kapela a několik klávesáků, kteří hrají na syntezátory, samozřejmě i pěvečtí sólisté. My jsme s tím orchestrem pracovali trochu jako s kapelou. Zničili jsme orchestr z Minsku tím, že jsme je naučili hrát rokenrol. Náš přístup byl rockový. Na tom představení není nic sentimentálního.“ Filmová hudba na festivalu
„Chci podotknout, že na pódiu není jen orchestr,“ připomněl Zimmer. „Je tam i kapela a několik klávesáků, kteří hrají na syntezátory, samozřejmě i pěvečtí sólisté. My jsme s tím orchestrem pracovali trochu jako s kapelou. Zničili jsme orchestr z Minsku tím, že jsme je naučili hrát rokenrol. Náš přístup byl rockový. Na tom představení není nic sentimentálního.“ Filmová hudba na festivalu
V poslední době se koncerty filmové hudby těší velké oblibě. Skladatelé vyrážejí na turné s průřezem své tvorby či se v arénách promítají celé filmy za doprovodu orchestru. Zimmer byl mimo jiné jednou z hvězd festivalu Coachella.
„Když vám někdo nabídne, abyste vzali skvělou kapelu a orchestr a hráli s nimi v poušti, samozřejmě souhlasíte. Najednou už nejde o filmovou hudbu, jde jen o hudbu,“ vysvětloval Zimmer.
„Kouzlo takových koncertů tkví v tom, že najednou slyšíte, co všechno hudebníci hrají. Ve filmu to z velké části překrývají ruchy, dialogy nebo střelba ze samopalu. V tom je kouzlo koncertů filmové hudby,“ doplnil ho Greenaway.
Představení The World of Hans Zimmer, jež je symfonickou oslavou skladatelovy tvorby, nabídne hudbu ze čtrnácti filmů.