Skladatel a hudebník Boris Urbánek: Jen jedna hudební škatulka by mi byla těsná

V době svých studií za námi mladičký Vojta Dyk občas chodil do jazzového klubu Agharta v Praze, kde jsme vystupovali. Kamarádil s naším saxofonistou Michalem Žáčkem a přicházel s partou svých hereckých spolužáků. Tu a tam si s námi nějakou písničku i zazpíval a já už tehdy poznal, že je velice talentovaný. Později začal intenzivněji spolupracovat s Michalem Žáčkem, a když se před jedenácti roky spojil s B-Side Bandem, vzal si ho k té spolupráci jako hosta.

Když jsem v roce 2012 skládal a produkoval Michalovo sólové album Beautiful Day, vymýšleli jsme, jaké skladby bychom na ně zařadili. Michal si přál, aby došlo i na zpívané písničky s Vojtou Dykem. Nakonec na album nazpíval dvě. Tehdy odstartovala naše umělecká spolupráce.

Když jsem ho pak viděl vystupovat s B-Side Bandem v Ostravě, byl to pro mě obrovský zážitek. Nadchlo mě, jak big band s jazzovým drajvem doprovází skvělého zpěváka, navíc velmi populárního. Záhy mi zavolal Josef Buchta, šéf B-Side Bandu, a požádal mě, jestli bych pro ně někdy nenapsal nějakou skladbu. S radostí jsem to přijal a stal se tak součástí týmu.

To byla naprostá náhoda, nikdo to neplánoval. Čtrnáct dnů předtím, než měl Vojta s B-Side Bandem vyjet v roce 2017 na turné, jsem jel do Brna na zkoušky, abych byl u zapracovávání svých skladeb do repertoáru. A zrovna ten den od nich z nějakého důvodu odešel pianista.

Hned se mě zeptali, jestli bych ho na turné, které čítalo asi pětačtyřicet koncertů, nemohl nahradit. Odpověděl jsem, že bych rád, nicméně mám spoustu svých aktivit. Slíbil jsem, že se podívám doma do svého kalendáře a zjistím, co by se s tím dalo dělat.

A když jsem pak doma porovnal program jejich turné se svým plánem, kromě asi dvou termínu to do sebe neuvěřitelně dokonale zapadlo. V kapele jsem nakonec zůstal a naše spolupráce je od té doby ještě těsnější.

Víte, jazz je dnes prorostlý do všech hudebních proudů. Je to černá hudba, která ovlivnila téměř všechny styly. Někomu se může zdát, že B-Side Band hraje pop music, ale když se člověk podívá do jeho not a zjistí, jak jsou složité, je mu jasné, že je to ryze jazzový bigbandový hudební jazyk. Zejména v prvních šesti sedmi letech spolupráce s Vojtou Dykem měl jejich repertoár vyloženě jazzové aranžmá. Všechny sekce kapely dodnes hrají složité jazzové fráze, harmonie, i když to možná na první poslech tak nepůsobí.

Je také potřeba zdůraznit, že B-Side Band tvoří naprosto špičkoví hráči, proto tahle kapela zní tak, jak zní. Patří k těm, které lidi baví, které nepředstavují těžkou a málo stravitelnou hudbu.

Jako šéf festivalu Jazz Open Ostrava, jehož patnáctý ročník letos v červnu proběhne, to na reakcích posluchačů vidím, a proto podobným kapelám v dramaturgii dávám přednost.

Přesně tak. Představte si, že jazz je široká řeka, do níž přitéká spousta jiných žánrových přítoků, které ještě před lety tekly kdesi mimo. Ze stylového hlediska je nakonec úplně jedno, co z toho vznikne. Když je hudba hezká a kvalitní, je to v pořádku.

Skládal jsem nebo skládám písně i pro zpěváky z oblasti pop music, například pro Věru Špinarovou, Heidi, Lucii Bílou, Dana Bártu, Jiřího Korna, Richarda Müllera, složil jsem písničku i pro Karla Gotta. Napsal jsem dva muzikály a teď píšu třetí, složil jsem muziku ke dvěma filmům, tvořím i soudobou vážnou hudbu a před lety jsem napsal několik znělek. Jen jedna hudební škatulka by mi byla těsná.

Možná i tohle máme společné s Vojtěchem Dykem. Ten je schopný dnes dělat pop music, zítra muzikál, pozítří jazz a mezi tím natáčet film či hrát divadlo. Pořád je to ale Vojta Dyk.

Nedávno jsem napsal velice smutnou písničku a poslal ji Vojtovi Dykovi. On mi odpověděl, že je na něj strašně smutná a nehodí se mu do repertoáru. A já si říkám, že se nic neděje a její čas třeba přijde.

Podobný zážitek jsem měl s Karlem Gottem. V devadesátých letech jsme spolupracovali na mém muzikálu Mrazík, kde nazpíval písničky ve známé roli Ivánka. Po letech navštívil koncert Vojty Dyka, byl nadšený a zavolal mi, jestli bych mu nějakou píseň nenapsal. Připravoval zrovna desku S pomocí přátel, která vyšla v roce 2014.

Poslal jsem mu takovou dynamickou skladbu, protože jsem byl přesvědčen, že v sobě tu dynamiku a drajv pořád má. Zavolal mi, že se mu moc líbí, ale že cítí, že už to není pro něj, a bojí se, že by ji jeho publikum nepřijalo. Odpověděl jsem, že to chápu a písničku jsem nabídl Vojtovi Dykovi. V jeho repertoáru se jmenuje Birdland.

Pro Karla jsem poté složil lyrickou Kluk s velkou vášní, ve které textař Radovan Šťastný vzpomněl na zesnulého Gottova textaře Jirku Štaidla. Jemu je skladba ostatně věnována.

Na začátku je vždycky prázdný list. Za prvé si musím představit, pro koho nebo pro co budu skládat. Obvykle si představím interpreta, který bude danou skladbu interpretovat. Vnímám jeho energii, snažím se ji chytit a vyhovět tak jeho mentalitě.

Obrazně řečeno mu ve formě skladby pak předám své umělecké dítě a budu chtít, aby ho měl rád a aby ho dobře vychoval. Beru ohled i na interpretovy hlasové i výrazové dispozice a nebojím se je naplnit. Takový Vojta Dyk ty skladby pak vezme a posune je ještě dál. To mě těší, jelikož vím, že se s nimi sžil a vyprovokovaly jej k interakci.

Při skládání jazzu nebo moderní vážné hudby. Nemusím se při ní řídit žádnými kritérii. Nemusím přemýšlet o tom, jestli se skladba bude dobře prodávat a jestli nebude pro interpreta moc těžká. Řídím se jen vlastní představivostí. A když mám ještě možnost rozepsat ji pro velký symfonický orchestr, jsem vysloveně nadšen.

Když jsme chystali nedávné koncerty Vojty Dyka, B-Side Bandu a Janáčkovy filharmonie Ostrava, strašně moc mě to bavilo. Dopsal jsem samostatné orchestrální předehry k písním, rozšířil instrumentace a například mou dřívější bigbandovou verzi Larga Antonína Dvořáka, kterou si kdysi Vojta u mě objednal, jsem posunul zase víc ke Dvořákovi. Dokonce jsem poskytl Vojtovi novou roli dirigenta filharmonie.

Taková práce je pro mě odměnou. A podobné pocity krásné inspirace jsem měl, když jsem skládal například hudbu k filmům 7 dní hříchů a Báječná show.

Asi v sedmnácti letech na Státní konzervatoři Ostrava. Byla jazzová a jmenovala se Pavučina. Byla taková lyrická, a vlastně by se dala hrát i dnes.

Čtu teď knižní rozhovor s Jiřím Suchým, a pan Hvížďala se ho v něm ptá na souvislost mezi jeho tvorbou a vztahem k ženám. Suchý mu odpověděl něco v tom smyslu, že všechno, co dělá, má nějakou vazbu na ženy. Dovolil bych si tento názor sdílet.

Mám, a tak trošku si ho už plním. V posledních dvaceti letech mě velmi baví opera. Navštěvuju operní představení a obdivuju je. Před časem jsem objevil nádherné téma a mám touhu na ně operu napsat.

Napsat celou operu znamená zavřít se doma a soustředěně, řekněme rok dva komponovat. Jen tak podle mě může vzniknout kvalitní dílo.

Jenomže v praxi to znamená, že přestanete vydělávat peníze a neuživíte se. Mohl bych si to dovolit leda v případě, že by mé muzikály hráli na Broadwayi, ony by mě živily a já se mohl věnovat opeře. To se však bohužel neděje.

Napsal jsem už ale předehru. Dokonce již byla uvedena na festivalu Janáčkův Máj v Ostravě.

Může se vám hodit na Zboží.cz: