Článek
Malá rekapitulace: Dvě dojímavá, avšak nesentimentální zamyšlení o stáří a o lidskosti - Simonův Návod na přežití, McPhersonův Marvinův pokoj, bravurní nastudování Werichovy Lakomé Barky, tmelící a vyzývavé potvrzení proměny v jeden herecký a tvůrčí tým - Tunelem k sobě, a nyní Skapino, komedie, jaké se nerodí u nás každý den.
Inscenace otevřela mimo jiné jeden ze šuplíků skrytých rezerv herecké práce. Bravurně strhující, takřka sebezničující tempo je totiž na první pohled něčím u nás vídaným jenom občas v Divadle v Dlouhé, v MD Brno, MD Zlín nebo ve Slováckém divadle. Žánrově posadil režisér komedii na hranici komedie dell´arte a z autorova klasicismu do rokoka přesazené frašky. Sám sebe přinutil vzdát se šerosvitných, i v gogolovských opusech poněkud po rusky pochmurných, charakterově i duchovně vyhladovělých obrazů.
S Adamem Pitrou vsadili tentokrát na pestrobarevnost kostýmů charakterizujících vychytralou plebejskost, na druhé straně pak zhýčkanou, takřka nesvéprávnou aristokratičnost. Ze zdlouhavé doslovnosti 17.století dokázali režisér s dramaturgem Jiřím Janků vypreparovat dynamickou, místy až zběsilou tresť vtipných výstupů, na kterých si divák pochutná zaručeně víc než na věčně stejných skečích vyčerpaných televizních bavičů.
Skapino Vasil Fridrich
Dosud jsem si myslel, že nadlouho nepřekonatelným Skapinem zůstane ostravský Vladimír Polák v ND moravskoslezském. Jenomže z Kladna se do Prahy vrátil Vasil Fridrich, jehož chytrý, práskaný, i když často také pány zpráskaný sluha je na scéně místy Tarzanem, místy Truffaldinem, ale v každém výstupu především Skapinem tak vynikajícím, že příval gagů někteří unavenější premiéroví diváci ani nestačili vnímat.
Ve Fedotovově inscenačním staccatu, v dialozích vystřelovaných v kulometné kadenci razance sekaného olova zázračně ožili také Jan Vlasák (Argant), Jaroslav Vlach (Geront) nebo Radka Fidlerová (Nerina). Samozřejmě všichni mladí - Jiří Hána (Oktavius), Martin Písařík (Leandr), Lukáš Jurek (Silvestr), Lucie Pernetová (Hyacinta) a Kateřina Petrová (Zerbineta).
Fedotovova Skapinova šibalství jsou moc dobrým pokračováním jeho výsostné české mise. Zase ovšem z jiného mágova čarodějného kotlíku. Zdobí je žánrová čistota, snesitelná lehkost bytí, určení divadelním fajnšmekrům, ale hlavně všem divákům, kteří mají rádi divadlo.
Městská divadla pražská, ABC - Moliére: Skapinova šibalství. Přeložil Svatopluk Kadlec. Režie Sergej Fedotov, dramaturgie Jiří Janků, výprava Adam Pitra, hudební spolupráce Petr Lanta. Premiéra 29. října 2006.