Skandály v umění: Spáchal Vincent van Gogh sebevraždu?

Stalo se tak odpoledne 27. července 1890 v městečku Auvers-sur-Oise u Paříže, kde van Gogh od května maloval a bydlel v zájezdním hostinci Gustava Ravouxe. Smrtelně zraněný po výstřelu z revolveru zemřel zhruba o třicet hodin později v pronajatém pokoji.

Na přímou otázku, jak ke všemu došlo, umělec odpovídal, že se chtěl sám zabít. Je ale zvláštní, že jako věřící sebevraždy vždy odsuzoval. Policie provedla zběžné šetření, ale nenalezla žádného svědka, který by osudného odpoledne malíře viděl. Dokonce ani místo tragické události nebylo nikdy přesně lokalizováno.

Podivností je více. Nikde se nenašel stojan na malování, barvy, štětce nebo skicáky, ač se Vincent to odpoledne vydal malovat. A hlavně nenalezena zůstala i pistole, ze které se střílelo. Po mnoha letech Adeline Ravouxová, s odvoláním na svědectví svého otce Gustava Ravouxe, prohlásila, že malíř z jejich hostince po obědě vyrazil směrem k obilnému poli za zámečkem v Auvers, kde se beze svědků postřelil. Po výstřelu omdlel a až večerní chlad ho probral z mrákot. Začal hledat pistoli, ale nenašel ji a pak se s obtížemi zvedl a odbelhal se zpět do hostince u Ravouxů. A majitel nakonec zavolal lékaře.

Jako první prohlédl zraněného doktor Mazéry a posléze ránu po kulce viděl i doktor Gachet, který se o Vincenta v Auvers-sur-Oise staral. Oba konstatovali, že střela zůstala uvězněna v těle někde u páteře a že byla vystřelena ze zbraně malého kalibru. Dále zjistili, že ke zranění nedošlo tak, že by malíř přiložil zbraň přímo k tělu, ale pistole musela být použita z větší vzdálenosti. Střílelo se ne kolmo k tělu, ale šikmo, což je dosti nepřirozené. Výstřel směřoval do břicha, ač opravdový sebevrah by se střelil do hlavy nebo do srdce.

Lékaři kulku z těla nevytáhli a ani se o to nepokoušeli. Šlo by to jen v nemocnici v Paříži. Ale kdo by financoval převoz a náročnou operaci chudáka, který tehdy vlastnil jen zcela neprodejné obrazy.

Proč však k tragické události vůbec došlo? Nejčastěji byla Vincentova smrt vysvětlována jako projev šílenství, kterému umělec poprvé podlehl po bouřlivých hádkách s malířem Paulem Gauguinem v Arles v Provenci, kde si pak v prosinci 1888 v záchvatu nepříčetnosti uřízl ucho a věnoval ho místní prostituce. Otázkou je, co by bylo v Auvers-sur-Oise důvodem, že údajně on sám zmáčkl spoušť?

Jako vysvětlení se nabízí hmotná nouze. Vincent žil v naprosté bídě, a kdyby nebylo jeho bratra Thea, který mu do dopisů pravidelně vložil padesát franků, skončil by jako úplný žebrák. Jenže Theo se oženil a narodil se mu syn. A vypadalo to, že žádné další franky už nepošle… Byl to však důvod? Lze oponovat tím, že peníze Vincentovi chyběly prakticky neustále, takže žít ze dne na den byla pro něj naprosto normální situace a ne nějaký důvod k činu tak krajnímu, jako je sebevražda.

Historik umění Derek Fell přišel před deseti roky s hypotézou, že Vincent se v Auvers-sur-Oise zamiloval do jednadvacetileté dívky jménem Marguerite, která jeho náklonnost opětovala. Otcem dívky byl psychiatr Paul Gachet, který se o van Gogha staral jako o svého pacienta. Gachet na dceři nesmírně lpěl, a protože znal detailně van Goghův psychický stav a byl obeznámen s tím, že malíř měl po styku s prostitutkami problémy s pohlavními nemocemi, považoval možné milostné či manželské spojení obou za úplnou tragédii.

Když Vincent naposledy navštívil svého doktora, což bylo dva dny před osudným výstřelem, vypukla mezi nimi kvůli Marguerite ostrá hádka. Gacheta dokonce van Gogh ohrožoval nabitou zbraní, kterou našel v doktorově domě. Azbraní z Gachetova domu se prý o něco později i zastřelil. Fellova konstrukce působila logicky. Ostatně Gachet jako odborník na lidské podvědomí dobře věděl, jak na malíře správně zatlačit, aby udělal skandální výstup, který ho v očích Marguerity nadobro zdiskredituje. Ale podle Fella netušil, že to přehnal...

Mohlo to být ale i jinak. Americký historik umění John Rewald, autor renomovaných dějin impresionismu a postimpresionismu, navštívil ve 30. letech 20. století Auvers-sur-Oise a pilně zpovídal stále žijící svědky malířova úmrtí. A dozvěděl se od nich, že Vincent van Gogh nespáchal sebevraždu, ale byl náhodně postřelen nějakými výrostky. Ti prý dostali strach, aby nebyli označeni za vrahy, a tak jim malíř svatosvatě slíbil, že o nich pomlčí a svede vše na vlastní neopatrnost.

Myšlenkou se zabývali Steven Naifeh a Gregory White Smith, autoři nejrozsáhlejší malířovy biografie, jaká kdy vyšla. Za možného pachatele označili šestnáctiletého Reného Secrétana a za svědka tragédie jeho o dva roky staršího bratra Gastona. René byl synem bohatého lékárníka z předměstí Paříže a do Auvers-sur-Oise jezdili s Gastonem na prázdniny. Gaston se tam seznámil s van Goghem. Zajímal se totiž o umění a Vincent s ním rád o malířství diskutoval. Často se spolu během července scházeli.

Reného malování nezajímalo. Jeho největším zážitkem se stala cirkusová šou Buffalo Billa, kterou jako patnáctiletý viděl v Paříži. Přemluvil tehdy otce, aby mu koupil oděv z jelení kůže, kovbojský klobouk i boty. Výbavu doplnil starý revolver ráže 380, který nosil všude s sebou, a v okolí Auvers se bavil tím, že na potkání střílel veverky a zajíce. Jako synkovi zbohatlíka mu to procházelo bez větších následků.

Podle svědectví dvou obyvatel Auvers se Vincent van Gogh nevydal onoho osudného odpoledne do obilného pole za zámek, jak tvrdila Ravouxová, ale na opačnou stranu směrem k vesnici Chaponval, což bylo teritorium, kde přebývali o prázdninách bratři Secrétanové, a René tam střílel po zvířatech. Steven Naifeh a Gregory White Smith se domnívají, že oba bratři van Gogha tehdy potkali a „kovboj“ René mu chtěl ukázat svoji bouchačku. Při vyndávání revolveru z batohu náhodně vyšla rána, která van Gogha zranila. Sám průběh události je ale jen spekulací obou historiků umění.

Faktem však je, že uprostřed prázdnin lékárník Secrétan z ničeho nic oba své syny poslal z Auvers kvapně do Normandie. René na malíře s odstupem více než půl století vzpomínal a zjevně kolem okolností jeho úmrtí záhadně mlžil. Prý v Normandii dodatečně zjistil, že jeho milovaný revolver mu Vincent van Gogh odcizil z batohu a kradenou zbraní se sám a beze svědků postřelil. Dále tvrdil, že o smrti malíře se náhodně dozvěděl až z pařížských novin. Jenže žádné pařížské noviny o úmrtí van Gogha v Auvers nikdy nepsaly a žádnou zbraň van Gogh u sebe neměl a nikdo ji včetně policie v městečku ani v okolí nikdy nenašel.

Možná umělec nepřikládal zranění osudovou závažnost. Rána byla malá, prý jako zrnko hrášku, a moc nekrvácela. Když za ním přijel vyděšený bratr Theo, s překvapením zjistil, že Vincent sedí na posteli, kouří dýmku a čeká, až mu kulku někdo vyndá z těla. Nic nenasvědčovalo tomu, že za pár hodin zemře.

O tom, že nešlo o sebevraždu, svědčí lékařská zpráva o výstřelu provedeném z jistého odstupu od těla i fakt, že se van Gogh nestřelil do hlavy nebo do srdce, jak by se očekávalo. Ani první zprávy popisující, co se vlastně stalo, se nezmiňují o sebevraždě. Doktor Gachet poslal Vincentovu bratru Theovi vzkaz, kde pouze uváděl, že van Gogh se vážně zranil. A když Theo přijel ke Goghovi a mluvil s ním, tak svoji ženu dopisem informoval o postřelení, ale neuváděl, že by důvodem byla snaha skoncovat se životem.

Ostatně ještě pár dní před tragickou událostí si van Gogh objednal nové barvy, takže byl plný elánu tvořit další a další obrazy. Malířova sebevražda je tak zřejmě pouhý mýtus, který za svou značnou popularizaci vděčí především románu Irvinga Stonea Žízeň po život.