Skandály v umění: Může zmizet gotická katedrála?

Radikální křídlo protestantů bývá katolíky často a právem obviňováno z ničení klášterů a z likvidace mnoha oltářů, které byly nejednou výjimečnými díly světového umění. Příkladem může být Praha. Zimní král Fridrich Falcký, vůdce protestantů, dal 20. prosince 1619 příkaz k očistě chrámu sv. Víta na Pražském hradě „od katolického haraburdí“, čímž jsme mj. přišli o nádherný velký oltář, který namaloval Lucas Cranach starší.

Katolík Karel V. však protestanty předčil. V Thérouanne na severu Francie z jeho rozkazu zmizela v roce 1553 obrovská gotická katedrála a s ní i celé město s pevnými hradbami, velkým tržištěm a několika farními kostely a kláštery. A důvod? Thérouanne, podřízené arcibiskupovi z Remeše, překáželo mocenským ambicím habsburského císaře.

Po roce 1477 se rozhořel ostrý spor mezi francouzským králem Ludvíkem XI. a Habsburky o burgundské dědictví, kterého se Habsburkové domáhali po sňatku Marie Burgundské a Maxmiliána Rakouského. Nakonec Burgundsko zůstalo součástí Francie, ale Nizozemí, vlastněné kdysi burgundskými vévody, získali Habsburkové. Thérouanne jako výspa Francie zasahující mnoha farnostmi do Nizozemí bylo císaři trnem v oku.

Město statečně odolalo prvnímu obléhání Karla V. v roce 1537, druhému o 16 let později už nikoliv: na jaře 1553 přišel zdrcující útok císařské armády. Karel V. Thérouanne do té míry nenáviděl, že v listině z 11. července 1553 vyzval poddané z okolních regionů, aby se v co největším počtu zúčastnili plundrování města. Neměl zůstat kámen na kameni. Stavby krok za krokem bouraly zvláštní oddíly. Akce probíhala velmi rychle. Thérouanne padlo do rukou císaře 20. června 1553 a po dvou měsících už z něj nezbylo téměř nic!

Zpustošené pozemky a ruiny nechal Karel V. symbolicky posypat solí, aby Thérouanne nebylo nikým a nikdy obnoveno. Jeho název byl vymazán z map. Dokonce i současná vesnice s přibližně tisícovkou obyvatel leží stranou bývalé katedrály a tržního náměstí.

Zničení města i velké katedrály posvětil papež Pavel IV. bulou Super universas v květnu 1559, kdy území bývalé diecéze rozdělil pod nová biskupství Boulogne, Saint-Omer a Ypern.

Jen přímá návštěva Thérouanne každého hmatatelně přesvědčí o tom, jak může zmizet z povrchu země obrovská gotická katedrála a celé město. Místní archeologický park pod ochranou francouzského ministerstva kultury nabízí doslova jen pár kamenů. Uprostřed travnaté plochy stojí jako pomníček cihlový sokl s kamenným architektonickým článkem, snad hlavicí z nejstarší části katedrálního chóru.

Reklamní turistický slogan, že v Thérouanne objevíte středověké Pompeje, je nadsázkou. Fakticky tam není skoro nic. Zajímavější kamenné fragmenty objevené při archeologických průzkumech lze najít v místním malém muzeu, ale jde o žalostná torza. Pár hlavic sloupů a fragmenty arkád. K tomu úlomky hliněných nádob, poutnické značky, bronzový srp, torzo skleněné nádoby. Část archeologických nálezů nepatří jen do období středověku, ale také do doby, kdy v regionu žili antičtí Římané a Keltové.

Jak katedrála v Thérouanne asi vypadala, naznačuje několik vedut, které vznikly ještě v první polovině 16. století. Na pohledu z roku 1537 vidíme za mohutnými hradbami kostel v plné kráse. Šlo o gotickou trojlodní baziliku s chórovým ochozem a příčnou lodí, která měla na severní straně velkou rozetu. Katedrála v Thérouanne patřila mezi nejvýznamnější stavby, které byly ve 13. století postaveny v rámci remešské církevní provincie.

Reprezentativně působil především portál jižní příčné lodi, který směřoval na velké tržiště a sloužil jako hlavní vchod při církevních slavnostech a procesích. Přímo nad vchodem se nacházelo monumentální sousoší představující trůnícího Krista a po jeho stranách dvě klečící a modlící se osoby – Pannu Marii a Jana Evangelistu.

Důvod jejich „přežití“ je prostý. Vyhnaní obyvatelé si podle svědectví ze 16. století odnášeli kamenné i dřevěné fragmenty jako vzpomínky na zničený domov. Sochy Krista, Panny Marie a Jana Evangelisty však zřejmě zachránil sám Karel V. a věnoval je kanovníkům v Saint-Omer, kde jsou dodnes vystaveny v místní katedrále. Vztáhnout ruku na Nejvyššího soudce, Matku Boží a Kristova oblíbeného učedníka se katolický císař zřejmě bál.

Trojice v interiéru kostela v Saint-Omer působí trochu disproporčně. Hlavy a horní části těla jsou velké, nohy až překvapivě malé, což je nejpatrnější na sedícím Kristovi. Sochař věděl, že sochy budou umístěny poměrně vysoko, a počítal s výrazným podhledem. Detaily jsou však působivé. Zaujme zasmušilá tvář Krista jakožto Soudce i starostlivé pohledy Marie a Jana jako přímluvců za hříšné lidstvo.

Grand Dieu de Thérouanne, jak je trůnící Kristus v Saint-Omer označován, náležel zjevně k symbolům thérouannnské katedrály a biskup měl dozajista dost důvodů, aby ho umístil na průčelí, ke kterému se z hlavního náměstí každodenně upíraly pohledy stovek věřících. Polonahý Kristus s trnovou korunou na hlavě jim od rána do večera obřadně ukazoval svoje dlaně jako připomínku smrti na kříži, kterou podstoupil za spásu lidstva.

A je tam ještě jeden zajímavý detail. Pod nohama Krista je vyobrazeno město, jehož některé budovy se hroutí. Považoval to za symbolickou připomínku apokalyptického zničení Babylonu jako doupěte démonů a skrýše všech nečistých duchů. „Běda, běda, ty veliký Babylone, město tak mocné, jak v jedinou hodinu byl nad tebou vykonán soud!“ Slova z Janova zjevení jako by byla zároveň věštbou, která předznamenala i tragický osud biskupského města Thérouanne.

V roce 1556 se šestapadesátiletý Karel V. zřekl veškeré své moci ve prospěch svého bratra Ferdinanda a syna Filipa. Uchýlil se do venkovského domku u španělského kláštera San Jerónimo de Yuste, do jehož kostela se chodil po dva roky pravidelně modlit k Tizianově Svaté Trojici. Sám byl na tomto oltářním obraze zobrazen jako modlící se v rouchu kajícníka. Bylo by zajímavé vědět, zda v modlitbách, v nichž žádal Boha o odpuštění, si vzpomněl i na zničenou katedrálu v Thérouanne, kdysi perlu francouzské vrcholné gotiky.