Článek
Zuzana Kronerová je totiž nezaměnitelná a svá. Ačkoli se ke svému slavnému otci s láskou hlásí, přiznává zároveň, že to s jeho jménem na jevišti nikdy neměla lehké. Na divadelní fakultě chtěla nejprve studovat dramaturgii, ale absolvovala jako herečka, jejíž talent rozpoznala a ocenila řada režisérů.
A protože o sobě tvrdí, že je v dobrém slova smyslu promiskuitní, širokospektrální a ničemu se nebrání, dokázala si porozumět s natolik odlišnými režijnímu osobnostmi, jakými jsou Stano Štepka, Jozef Bednárik, Ivan Balaďa, J. A. Pitínský, Juraj Nvota, Roman Polák či Vladimír Strnisko. A také s dvojicí Lasica a Satinský, s níž po řadu let vystupovala.
Rozhovor probírá její divadelní i filmovou kariéru. Hereččině srdci nejbližší bylo Divadlo Astorka Korzo ’90, navazující na duch Divadla na korze let šedesátých. V Astorce působila osmadvacet sezon, ale vzpomíná i na další angažmá, včetně bratislavské Nové scény a Slovenského národního divadla.
Kronerová patří k hercům, kteří se intenzivně zajímají o duchovní stav společnosti. Proto velkou část knihy zaujímá reflexe listopadu 1989, rozdělení Československa, s nímž se jen těžko smiřovala, i současné politické situace na Slovensku. A její názory svědčí o tom, že o těchto věcech hluboce přemýšlí a zaujímá k nim vyhraněný názor.
Hovoří i o působení v Čechách
Prostor je věnován i úvahám o hercích a herectví. Coby dlouholetá herečka i pedagožka VŠMU hovoří Kronerová o herectví s pokorou i respektem vůči slovenským i českým hereckým osobnostem.
Není to však jen kniha pro odborníky či milovníky divadla. Herečka v ní vzpomíná i na chvíle strávené s otcem rybařením, které patří i k jejím vášním, vyznává se z lásky k humoru, a to mnohdy i drsnému, ale nikdy ne primitivnímu, kriticky se staví k módnímu vynášení hereckých celebrit.
Samozřejmě je řeč i o jejím působení v Čechách, kde dosud hrála ve více než dvacítce českých filmů a desítce inscenací, momentálně hraje v Praze hned na třech scénách, a to perfektní češtinou.
Knížka je psána živým jazykem, český překlad Miroslava Zelinského obsahuje jen minimum prohřešků proti české gramatice a pravopisu. A text samozřejmě doplňuje množství zajímavých fotografií.