Článek
Jakkoli tvrdí, že za úkol literatury nepovažuje kritiku, nebo dokonce snahu měnit skutečnost, odmítá být slepý k tomu, co se mu nelíbí. Nyní si jeho fanoušci mohou přečíst prvotinu, soubor povídek Silný pocit čistoty (1998).
Opět mladí hrdinové, žijící ve Vídni, Bratislavě nebo dnešním Berlíně, závislí na všem možném než jen sami na sobě. Provází je deviace ve vztahu k matce, citový konflikt s dívkou, fascinace násilím i jeho použití jako reálné obrany. Není nic složitého upozornit se znalostí autorovy druhé knihy na stylovou nedokonalost prvních povídek. Silný pocit čistoty je však sympatický: je vidět, jaké postavy předcházely jeho Lovce & sběrače.
Hvorecký má rád autentické hrdiny, kteří prožívají silné příběhy, ale je mu blízká i ironie a absurdní humor. "Což jistě souvisí s tím, že žiju ve střední Evropě," řekl nakonec v rozhovoru pro Právo. Loni uvedlo pražské Divadlo Na zábradlí jeho hru Plyš. I tady jde o pohled na lidi, kteří trpí samotou ve velkoměstě, na mladé muže, kteří se chtějí vyznat v sobě i ve světě.
Příběhy mladíka závislého na internetové pornografii a fotografa, jenž touží po seznámení s dívkou, jak jinak než v erotickém klubu, si čtenáři budou moci už v dubnu přečíst díky edici Fresh nakladatelství Labyrint.
Michal Hvorecký: Silný pocit čistoty, přeložila Olga Turňová. Vydavatelství Ing. Marek Turňa, 152 stran