Článek
Režijně v klubu Divadla v Dlouhé Problém načrtl s oním zapeklitě spletitým prostorem dokonale obeznámený, proto ho důvěrně ovládající Karel Král, šéfredaktor revue Svět a divadlo. Rozhodl se k odvážnému kroku: Problém hrát v původním slovenském znění a bez titulků.
Cestou z jináče
Ferenczové text patří k oněm stylisticky něžně dětským příběhům, jak je po vzoru Karla Poláčka (Bylo nás pět) oživili v Česku třeba Irena Dousková (Hrdý Budžes), na Slovensku pak bohatýr Ľubo Dobrovoda (Ja, malkáč) – také uvedený zatím jen tatranskou sekcí v Dlouhé.
Je dobře, že „drama s gymnaziálními slečnami, gumovými medvídky a problémem jako největší facka, jakou jste kdy dostali“, zůstalo ve slovenštině.
Ferenczová ho totiž napsala nepřeložitelným žargonem dnešních adolescentů – ještě není tak stará (*1977), aby si ho nepamatovala – se zkomoleninami počítačové angličtiny, s esemeskovými a facebookovými zkratkami a obraty, na které lidi nad pětatřicet hledí už jen bezmocně jako nevyléčitelní starci.
Problém řeší Dievča (Magdalena Zimová) s kamarádkami Kikou a Ikou (Martin Veliký a Peter Varga). Je ale o krok před nimi, protože otěhotnět v šestnácti se podařilo právě jí. A to je na picnutí. Ve správně feministickém „hladce – obrace“ je Chlapec (Martin Matejka) jako původce problému tak trochu na vedlejší koleji.
Král – mistr bublin
Samozřejmě se v Problému řeší – co s ním, kam s ním. Hříčka je to úsměvná, plná zoufalství i něhy. Pointu neprozradím, je překvapivá, ale lyričnost celku neoslabí. Náčrt provází slogan: Kdyby Sarah Kane napsala komedii, byl by to Problém.
Herci hrají s loutkami Silvie Gajdošíkové. Nejlépe Madla Zimová, protože do Prahy přišla z hradeckého Draku. Nízkorozpočtová inscenace – například scéna z lepenkových krabic s výřezy – je plná letadel, helikoptér, raket a sputniků. Tím chci naznačit, že plná oblačné poezie. Blívajz z želémedvídků a zvukové komiksové bubliny vyrobil režisér.